Když mladý Rossum vynalezl dělníka, vyhodil všechno, co neslouží přímo práci. Tím vlastně vyhodil člověka a udělal Robota, píše Karel Čapek ve své slavné hře RUR. Na manažery bavorské automobilky BMW musel československý literární poklad udělat nesmírný dojem. Na severním okraji Lipska totiž vybudovali jeden z nejmodernějších automobilových závodů na světě, kde se to roboty jen hemží.
Jezdí tam a zase zpátky. Torza aut na robotickém pásu přejíždějí z jedné haly do druhé u stropu gigantické budovy z betonu a oceli. Dynamický ráz s lomenými stěnami a průhledy napříč celým prostorem jí vtiskla Zaha Hadid, světoznámá britská architektka původem z Iráku. Prostorný open space je nervovým centrem závodu, které propojuje další tři haly v jeden velký organický komplex.
Supermoderní automobilový závod v hloubi Saska přitom není ničím nepřirozeným. Tato spolková země má bohatou automobilovou historii, na kterou je právem pyšná. Vyrábělo se tu všechno – od šroubků do motorů přes převodovky až po celá auta. V Lipsku, Saské Kamenici (Chemnitz) i podkrušnohorském Cvikově (Zwickau), kde zkraje 20. stol. založil konstruktér August Horch Audi, které se pak přestěhovalo do bavorského Ingolstadtu, a až do roku 1991 tam z výrobní linky sjížděl duroplastový Trabant, jedna z východoněmeckých legend.
Zájem o automobilový průmysl na východě země neochladl ani po sjednocení Německa. Za zkušenými montéry se sem přestěhovaly automobilky ze západu, mezi nimi Opel nebo Volkswagen, a opět postavily místní ekonomiku na čtyři kola. Strategického místa v nejjižnější části Severoněmecké nížiny se rozhodlo využít i BMW a v roce 2001 začalo stavět svou továrnu na auta budoucnosti u dálnice číslo 14 směrem na Magdeburg. Ostatně automobilový příběh BMW, firmy původně vyrábějící letecké motory, započal právě na východě Německa, kde v roce 1928 převzala automobilku v durynském Eisenachu. Jenže po 2. sv. válce se továrna ocitla v sovětské okupační zóně (a později v NDR), byla znárodněna a začaly se v ní vyrábět automobily Wartburg. BMW před komunisty uteklo na jih do Mnichova. Tam pak od 50. let vyrábělo luxusní kabriolety, kupé a roadstery, dnes mezi sběrateli ceněné jako nejvzácnější „bavoráky“ v historii. Od té doby se ovšem automobilový průmysl kompletně proměnil. Kromě dokonalejší techniky dnes řidičům kryje záda armáda bezpečnostních asistentů, kteří pohlídají rychlost a odvrátí havárii. Existují pásy, airbagy, luxusní dotykové obrazovky s hlasovým ovládáním.
Moderní vozy BMW nicméně na minulost rády vzpomínají. Mřížka chladiče má po desetiletí tvar „ledvinek“ a na kapotě stále najdete modrobílou vrtuli. Bílá a modrá jsou od středověku národními barvami Bavorska, tvar připomíná dobu, kdy firma myslela spíš na letce než řidiče. V Lipsku dnes BMW navazuje na saskou automobilovou tradici ikonickými plastovými karoseriemi. Spojovat si je s trabanty by ale bylo trochu scestné, Bavoři recyklují PET lahve a tvrdí je uhlíkovými vlákny. Výsledný materiál je extrémně pevný, přitom o polovinu lehčí než ocel a skoro o třetinu než hliník. Pro elektromobily zatížené velkými akumulátory ideální varianta.
Právě výrobna elektrických aut je největším lákadlem místního závodu. Denně ji s nadšením procházejí davy turistů. Zájem je tak velký, že návštěvu si je třeba zarezervovat na internetových stránkách firmy často i několik týdnů dopředu. Auta se tu nesvařují, ale lepí. A když už je na nich kousek hliníku, tak pochází z recyklovaných plechovek. Nemluvě o výplních dveří, které automobilka vyrábí hlavně z bombajského konopí. Moderní dekory palubní desky jsou z blahovičníku. Bavoři v Sasku prostě myslí ekologicky. Lipský závod má své vlastní větrné turbíny, které vyrábějí potřebnou elektrickou energii, a po okolních loukách běhají ovce, jejichž vlna plní sedačky. Mimochodem potahy u vybraných modelů koželuhové činí v extraktu z olivovníkových listů. Samotná uhlíková vlákna vyztužená plasty, ze kterých se dělá karoserie, putují do Německa z USA. V Lipsku rohože v obrovských pecích spékají s trochou pryskyřice do výlisků. Za pár minut je hotovo. Pak si vezmou už hotové pláty do parády stovky robotů. V obrovské hale na jejich hrany nanášejí lepidlo a spojují je dohromady, až vznikne celistvá karoserie. Vše trvá jen chvilku a oranžové mechanické ruce pracují v dokonalé harmonii. Vzduchem se nese bzučivý ruch servomotorků, jinak je tu hluboké ticho.
Teprve když je kostra auta hotová, vstoupí do děje lidé. Roboti karoserie připoutají na pás, který je odveze do sousední haly. Tam zkušení mechanici, elektrikáři a montéři přidělávají na auta dveře a okna, skládají kabeláž. Mezitím druhá parta na oddělené lince ladí podvozek. Baterky se dovážejí z Dingolfingu, tady se na podvozek jen přidělají. Na konci celého výrobního procesu je stroj, který karoserii s podvozkem slepí dohromady. Má na to jen pár minut, než lepidlo ztuhne. V místní hantýrce se delikátnímu momentu říká svatba. A je to vskutku elektrizující podívaná.
Denně z linky sjedou desítky elektrických aut a výroba stále narůstá. Evropským vzorem vstřícnosti k životnímu prostředí na silnici je sice Skandinávie, Němci si ale na ekologická auta rychle zvykají, automobilky se o auta do zásuvky čím dál víc zajímají a města jako Hamburk, Stuttgart, Frankfurt nebo Berlín postupně vystavují stopky dieselovým motorům. Tady v Lipsku auta na fosilní paliva také ještě vyrábějí, z výrobny jich zatím sjíždí sedmkrát víc než elektrických. Je ale otázkou, kdy se poměr převrátí. Budoucnost je elektrická, hlásají šéfové automobilek po celém světě. A vědí to i v Lipsku.
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Lipsko