„Padovani, gran dottori,“ ironicky říká jedna posměšná básnička, ale i když jistě nejsou všichni Padované „velcí doktoři“, jedna věc je nesporná: zdejší univerzita je druhou nejstarší v Itálii.
Ale není to jen univerzita, na niž jsou Padované hrdí. Jejich město, které má dnes asi 215 000 obyvatel, je odedávna jednou z hospodářských, politických i náboženských metropolí Benátska. Předchůdcem Padovy bylo římské Patavium, rodiště slavného historika Tita Livia. V roce 452 ale město vyplenili Hunové, roku 601 ho vypálili Langobardi a znovu vzmáhat se Padova začala postupně až od 11. stol. Od roku 1164 byla svobodným městem, v roce 1222 byla založena již zmíněná univerzita, pobývali tu Giotto, Dante i Petrarca, ale též oblíbený kazatel sv. Antonín. Ke kulturnímu věhlasu města přispěla i vláda pánů z Carrary, kteří se Padovy zmocnili v roce 1337 a ukázali se být dobrými vládci a štědrými mecenáši umění. Od roku 1405 se Padova dostala pod vládu Benátek, s nimiž pak až do sjednocení Itálie sdílela podobné osudy – včetně vlivů benátské kultury a činnosti stejných umělců. Po celou dobu byla významným hospodářským, uměleckým a intelektuálním centrem Benátska, čemuž odpovídal i její rozvoj v 19. a 20. stol., ale v roce 1944 byla těžce poškozena spojeneckým bombardováním.
Padova leží v naprosté rovině, nevévodí jí žádný hrad ani jiná pohledová dominanta a jejím přirozeným centrem kupodivu není okázalé prostranství před katedrálou nebo jiným významným sakrálním objektem jako v mnoha jiných italských městech. Podnikatelskému duchu středověkého města odpovídá více skutečnost, že v jeho středu jsou především dvě velká tržiště – Zelné a Ovocné náměstí, Piazza delle Erbe a Piazza della Frutta, a mezi nimi symbol městské samosprávy, Palazzo della Ragione z roku 1219, od počátku fungující zároveň jako justiční palác, radnice i městská tržnice v klenutých prostorách přízemí. Administrativa má dnes úřadovny v moderní budově na východní straně náměstí, ale tržnice slouží svému účelu stále – se všemi svůdnými vůněmi pečiva, uzenin a rybích pochoutek, aromatických koření a květin.
Mohutná gotická stavba se zvláštní kýlovou střechou je v prvním patře vybavena otevřenými lodžiemi a uvnitř opatřena prostorným sálem (salone), určeným původně pro zasedání městské rady a vyzdobeným freskovými cykly z 15. stol. Je tam vystaven také obrovský dřevěný kůň z doby kolem roku 1466, připisovaný Donatellovi, vytvořený snad jako ukázkový model k zamýšlenému pomníku Erasma Narniho, k němuž se ještě vrátíme. Palazzo della Ragione je prvním místem v naší procházce městem, které je součástí Světového dědictví UNESCO. V roce 2021 byla na seznam Světového dědictví zapsána památka „Freskové cykly ze 14. stol. v Padově“, která zahrnuje osm míst v historickém centru města. Fresky v Palazzo della Ragione vytvořili původně Giotto na počátku 14. stol. a na jeho konci Giusto deʼ Menabuoi a Jacopo da Verona. Jejich díla zničil z velké části požár v roce 1420, ale po něm je obnovili Niccolò Miretto, Stefano da Ferrara a Antonio di Pietro – a to jsou ona díla, jež v paláci obdivujeme dnes.
Pro Padovu je typické, že se zde staré památky střídají s okázalými stavbami Risorgimenta i moderní architektury, citlivě včleněné do historického organismu. Italové mají pro architekturu cit – a kupodivu ani za Mussoliniho éry nevznikala díla, za něž by se museli stydět. Jsou zde nesčetné taverny a elegantní moderní kavárničky, mezi nimi i ty, jež bývaly svědky schůzek slavných literátů (Stendhal aj.) nebo historických událostí: v Caffè Pedrocchi ve via Otto Febbruario opatrují jako oko v hlavě díru ve stropě, kterou v revolučním roce 1848 způsobila zbloudilá rakouská kulka, vypálená proti bouřícím se studentům. A jsou zde též hezké úřední budovy, výkladní skříně plné lákavého zboží i úpravné parky s lavičkami. Navíc je Padova díky univerzitě plná mladých lidí. Ve své dlouhé historii se univerzita chlubí slavnými studenty (Dante, Petrarca, Torquato Tasso, Mikuláš Koperník, ale též Johánek z Pomuku neboli sv. Jan Nepomucký a další) i učiteli (mj. Galileo Galilei – dodnes si zde můžeme prohlédnout pult, od kterého přednášel). V 16. a 17. stol. měla na 6000 posluchačů. K jejím největším pozoruhodnostem patří tzv. Teatro anatomico, dokonale zachovaná posluchárna pro anatomické přednášky z roku 1594. Dnes na padovské univerzitě studuje kolem 60 000 studentů a vývěskami oznamujícími ctěné veřejnosti, že student XY to konečně dotáhl na doktora (obvykle veselými a občas i mravnostně dosti povážlivými), jsou polepeny všechny zdi a nároží kolem rektorátu i dalších budov ve městě…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Benátsko