Zákupy na Českolipsku se od mnoha jiných zámků liší svým zaměřením. Jeho expozice přenášejí návštěvníky do doby ne až tak vzdálené, do druhé poloviny 19. a na samý počátek 20. století, a přibližují jim život posledních Habsburků. Takový malý kousek císařské Vídně na severu Čech.
Ačkoli dnes vypráví příběhy staré nanejvýš 200 let, jako stavba má zákupský zámek samozřejmě historii daleko delší. V jeho místech stála tvrz už ve 14. stol., poprvé výslovně potvrzená coby majetek Vartenberků v roce 1383. Petr Berka z Dubé ji pak v 1. pol. 16. stol. přestavěl na výstavný renesanční zámek, který ale ještě v 16. stol. vyhořel a opravenou stavbu pak za třicetileté války vyplenili Švédové. To už dědictvím a sňatkem přešel zámek do vlastnictví vévodů sasko-lauenburských. Ti, konkrétně Julius František, nechali zámek po roce 1670 přestavět do barokní podoby, kterou má dodnes. Vlastní zámecká budova získala čtyřkřídlou dispozici a také druhé patro, kromě toho ale vzniklo rovněž předzámčí s hospodářským dvorem a konírnou, stejně jako terasovitá zahrada.
Po několika vlastnických změnách, které nejsou pro naše vyprávění podstatné, se poněkud chátrající zámek dostal v roce 1805 do držení toskánské větve Habsburků. A tady už to začíná být zajímavé, protože se dostáváme k první významné osobnosti spojené se zámeckou expozicí. Za napoleonských válek sice stály Rakousko a Francie na opačných stranách, ale poté, co Napoleon rakouskou armádu několikrát porazil, spatřoval císař František I. (stejně jako jeho kancléř, kníže Metternich) jakousi naději na zlepšení vztahů v tom, že dá Napoleonovi hledajícímu nevěstu, jež by mu porodila dědice, za manželku svou dceru Marii Luisu. Plán se naplnil, Marie Luisa se za Napoleona provdala v roce 1810 a následujícího roku mu porodila syna Napoleona Františka Josefa Karla, dnes všeobecně známého pod přezdívkou Orlík, kterou ale získal až posmrtně. Nakonec došlo i na to zlepšení vztahů, pokud ovšem můžeme takto označit Napoleonovu porážku a pád. Za této situace bylo potřeba vnuka rakouského císaře nějak ekonomicky zajistit, a tak došlo k dohodě mezi císařem Františkem I. a jeho o rok mladším bratrem Ferdinandem, v té době velkovévodou toskánským, toho jména třetím. Toskánsko se vzdá svých statků v Čechách, k nimž patřily i Zákupy, a výměnou za to dostane město Lucca, jež patřilo Marii Luise. Dohoda se měla realizovat po smrti Orlíkovy matky. František I. proto povýšil v roce 1818 Zákupy na vévodství a malý Orlík dostal titul vévody zákupského. Štěstí mu to nepřineslo, Orlík zemřel na tuberkulózu v pouhých 21 letech a do Zákup se nikdy v životě nepodíval. Zákupské vévodství bylo opět zrušeno, ale zbytek dohody se realizoval, a tak po smrti Marie Luisy v roce 1847 přešly Zákupy spolu s dalšími toskánskými statky do majetku rakouského císaře Ferdinanda I.
Ferdinand I., řečený Dobrotivý, byl nejen rakouským císařem, ale také jako Ferdinand V. posledním korunovaným českým králem. Od dětství trpěl epilepsií, rachitidou a dalšími chorobami, které mu bránily efektivně vládnout. Jeho otec František I. před smrtí zařídil věci tak, že rozhodující slovo v praktické politice měl kancléř Metternich, resp. státní rada, jíž předsedal Ferdinandův strýc Ludvík a jejímiž členy byli také Metternich a hrabě František Antonín Libštejnský z Kolovrat. Ferdinand nastoupil na trůn v roce 1835 a pod tlakem revolučních událostí roku 1848 byl donucen abdikovat ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. Poté se rozhodl, že bude žít v Praze a jako letní sídla využívat právě „toskánské“ zámky v Zákupech a Ploskovicích. Díky tomu prošly v letech 1850–1853 zásadní rekonstrukcí zámecké interiéry. Poškozené barokní fresky byly přemalovány, stěny pokojů vytapetovány, místnosti vybaveny kachlovými kamny i novým nábytkem, lustry či garnýžemi, vše ve stylu tehdy módního druhého rokoka (pokračování biedermeieru v 2. pol. 19. stol.). Působili zde malíři Josef Navrátil a Vilém Kandler, sochaři Václav Levý či Emanuel Max, pokoje zařizoval dvorní dekoratér Josef Veselý, ale třeba tapety nebo látky na potahy si často vybíral osobně císařský pár.
Ferdinand I. měl Zákupy velmi rád, jezdil sem každý rok, naposledy zde pobýval v roce 1874, necelý rok před svou smrtí. Vynechal jedinkrát, v roce 1866, kdy zde kvůli protahujícímu pruskému vojsku nebylo bezpečno, takže léto tehdy strávil v císařské rezidenci v Innsbrucku. Stal se tak posledním skutečným uživatelem zámku. Po jeho smrti, kdy Zákupy připadly Františku Josefovi I., už sem příslušníci vládnoucího rodu jezdili jen příležitostně. Sám František Josef I. tu pobýval několikrát, dokonce se zde v roce 1876 sešel k jednáním s ruským carem Alexandrem II., které vyústilo v tzv. zákupskou dohodu stanovující společný postup obou zemí v tehdy probíhající balkánské krizi. Naposledy byl v Zákupech v roce 1899, když v okolí probíhaly velké manévry, jichž se císař jako vrchní velitel účastnil a ze zámku učinil svůj hlavní stan.
František Josef I. zámek půjčoval jiným členům rodiny, určitá naděje, že by mohl získat opět pravidelné uživatele, přišla se svatbou korunního prince Rudolfa, který se roku 1881 oženil s belgickou princeznou Štěpánkou. Byli tu po svatbě i o rok později, za další rok přijel už Rudolf sám, protože těhotné Štěpánce lékaři cestu na sever Čech nedoporučili, zatímco korunní princ rád lovil v okolních honitbách. Tím ale jeho návštěvy skončily, neboť otec mu téhož roku povolil vrátit se z Prahy, kam byl pět let před tím povolán k 36. pěšímu pluku, do Vídně. Jak známo, Rudolfův život skončil tragicky ve 30 letech, když společně se svou sedmnáctiletou milenkou, baronesou Marií Vetserovou, spáchal sebevraždu v loveckém zámečku Mayerling v Dolních Rakousích.
Zákupy si oblíbila rovněž arcivévodkyně Marie Tereza z Braganzy, třetí manželka mladšího císařova bratra Karla Ludvíka, který se po Rudolfově smrti stal následníkem trůnu. Nástupu na něj se nedočkal, zemřel v roce 1896. Se svou třetí manželkou měl dvě dcery, které Marie Tereza vychovávala společně s jeho čtyřmi dětmi z předchozího manželství. V té době získala blízký vztah k dalšímu následníkovi trůnu, Františku Ferdinandovi dʼEste, prvorozenému synovi Karla Ludvíka, jemuž později významně pomohla k tomu, aby se mohl z lásky oženit s hraběnkou Žofií Chotkovou. Protože byla nejvýše postavenou arcivévodkyní, plnila Marie Tereza často roli první dámy monarchie namísto císařovny Alžběty Bavorské, známé jako Sissi, která často cestovala a dlela mimo dvůr, či místo Rudolfovy vdovy Štěpánky, která byla u dvora nežádoucí a posléze se dokonce titulu rakouské arcivévodkyně vzdala. Díky tomu měla Marie Tereza vliv na císaře, který zprvu sňatek svého synovce a nástupce s Žofií Chotkovou zásadně odmítal, neboť byl morganatický (nerovnorodý). Nakonec k němu František Josef I. souhlas dal, ale svatby se nezúčastnil, stejně jako nikdo jiný z vládnoucího rodu – s výjimkou Marie Terezy a jejích dvou dcer. A tak není divu, že se svatba jejího milovaného nevlastního syna konala 1. července 1900 právě v Zákupech, v zámecké kapli sv. Františka z Assisi. Po obřadu a hostině v zámecké jídelně pak František Ferdinand s Žofií odjeli vlakem na své sídlo na Konopišti…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Máchův kraj/Lužické hory