Nenápadný Nymburk

Nymburk
Polabská nížina, Postřižinské pivo, mužský basketbal, tréninkové sportovní centrum, na jednu stranu pár kilometrů do Hrabalova Kerska, na druhou do Poděbrad, co jsou na srdce. Takhle nějak funguje obecné povědomí o královském městě Nymburce. Pokud si teď kladete otázku „a kde jsou ty památky?“, je tenhle článek přesně pro vás.

„Přáli jste si to spočítat? Tak to máme dvakrát vodárenská věž, jednou most, ale povedený, pak naše specialita, středověká fortifikace kombinující vodu a hradby, jako zákuseček Stará rybárna a renesanční sladovna, potom tu máme ještě tu hydroelektrárnu se zdymadlem. Něco na vytrávení? Dovolil bych si doporučit Labskou cyklostezku, výborná i na inlinech, pro děti nejlépe skřítky Nárožníčky. Dohromady to dělá jeden celodenní výlet, prosím.  Hotově, nebo kartou?“ Pan vrchní v restauraci U Volného času je profesionál. Vybíralo se jenom z jednoho oddílu bohatého jídelníčku, který nesl nadpis Technické památky, a tak ty kulturní na dalším listu neúčtoval, byť je hosté okusili též, neboť často se s technickými neoddělitelně prolínají – prostě pozornost podniku.

Nymburk byl založen na pravém břehu Labe ke konci vlády Přemysla Otakara II. a za jeho syna Václava II. se začalo budovat městské opevnění, dokončené zřejmě někdy ve 30. letech 14. stol. Město obepnula skoro 1600 m dlouhá a asi 7–8 m vysoká hradební zeď vyztužená více než 40 hranolovými věžemi. Zajímavá byla použitá stavební technologie. Kvalitního stavebního kamene bylo v Polabí málo, a proto byly líce hradeb cihlové, zatímco jádro zdiva tvořila opuka s vápennou maltou. Odhaduje se, že na celou stavbu byl potřeba asi milion cihel.

Na jihu zesilovalo účinek opevnění Labe, tekoucí před hradbami, ale středověcí stavitelé využili přídatný efekt vody i jinde. Před hradební zdí totiž vybudovali dva paralelní obloukovité vodní příkopy napájené vodou z řeky. Náhon byl zbudován na východní straně, kousíček od soutoku Labe s říčkou Mrlinou, na západním konci města ústily příkopy zpátky do řeky. Nymburk se tak vlastně ocitl na ostrově a jeho spojení se světem zajišťovaly mosty před městskými branami. Zřejmě až při modernizaci hradeb, která proběhla po husitských válkách, nejdříve ve 2. pol. 15. stol., pak byla postavena ještě druhá, vnější hradební zeď, tentokrát z kamene, na valu mezi oběma vodními příkopy. Z ní se nedochovalo prakticky vůbec nic, zatímco oba příkopy s labskou vodou, nazývané Velké (vnější), resp. Malé (vnitřní) valy a v naší zemi zcela unikátní, existují v celé své délce dodnes. Zbytky vnitřních hradeb jsou patrny na několika místech. Z většinou nepříliš nápadných a rozlehlých úseků se vymyká ten na jihovýchodě města u Labe. Jde o kompletní, asi 200 m dlouhý úsek hradební zdi s cimbuřím a šesti věžemi, jehož malebnost při pohledu od řeky ještě zvyšuje zeleň parku vybudovaného před ním a mírně se svažujícího k nábřežní promenádě Na Přístavě. Ve světle malebnosti však nezapomínejme, že jde o romantickou iluzi architekta Ludvíka Láblera, který rekonstrukci v letech 1905–1909 prováděl. Původní hradby totiž neměly cimbuří s ochozem, jak bývalo obvyklé, ale byly zakončeny jen šikmou stříškou svažující se směrem do města. Stejně tak věže neměly vysoké zašpičatělé střechy, jež jim architekt přisoudil.

Přímo naproti zrekonstruovanému úseku hradeb vidíme konkrétní ukázky toho, jak v první čtvrtině 20. stol. probíhal projekt splavnění Labe od Mělníka po Jaroměř a jak měnil okolí říčního toku. V Nymburce probíhaly tyto práce od roku 1914. Tok řeky byl přeložen dále od hradeb, ale nymburský rodák Ing. Emil Zimmler, stavební rada vedoucí v té době stavby na středním Labi, prosadil zachování vodní hladiny pod hradbami prostřednictvím vybudování přístavu. Bouřlivý rozvoj automobilové dopravy v následujících letech sice způsobil, že se z Nymburka říční přístav nestal, ale pro pohled na město představuje přítomnost vody v blízkosti hradeb velké plus. V souvislosti s úpravou labského řečiště byla dále vystavěna nová plavební komora, jez a vodní elektrárna. Ta byla uvedena do provozu v roce 1924 a až do roku 1951 stačila pokrývat spotřebu elektřiny v celém městě. Dnes je navržena jako technická památka, nicméně je stále funkční a prohlédnout si ji lze jen zvenčí.

Budete-li mít chvilku času navíc, zajděte na úzký ostroh oddělující přístav od labského toku. Dobře z něj uvidíte nejen zrekonstruované hradby, ale také maličký patrový domeček u vody, skrčený pod siluetou gotického chrámu sv. Jiljí, který se vypíná za hradbami přímo nad ním. Na domečku je nápis Stará rybárna. Traduje se, že právě sem převezli v roce 1310 přes Labe Elišku Přemyslovnu, když budoucí manželka Jana Lucemburského prchala z Prahy před intrikami svého švagra, Jindřicha Korutanského. Historicky je rybárna doložena až daleko později, od roku 1737, kdy rybář Jiří Bolen postavil „nepatrný domek na břehu labském“. Její dnešní podoba je ale sotva sto let stará.

Když se ze špičky ostrohu podíváte po proudu přímo před sebe, spatříte silniční most přes Labe, který sice kupodivu nemá žádné jméno, ale přesto patří k technickým památkám první kategorie. Most se třemi oblouky sklenutými do dvou nosných pilířů, postavený roku 1912, je totiž vůbec prvním železobetonovým mostem u nás. Navrhnul ho architekt František Roith, který později spolupracoval i na stavbě nymburské hydroelektrárny, ale hlavně se zapsal do historie jako tvůrce několika monumentálních budov v Praze (ministerstva financí a zemědělství, městská knihovna, dnešní bud…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Technické památky Česka

Nymburk