Přístavní dělníci ve vietnamském Saigonu se nestačili divit. Do Evropy? Do Švýcarska? Na co tato bohatá země potřebuje zrezivělé lokomotivy, které už přestaly jezdit i u nás a jen náhodou neskončily ve šrotu? Švýcarští železniční nadšenci si naopak libovali, repatriace lokomotiv z vietnamské džungle pro ně znamenala velké vítězství.

Museli překonat obrovské technické a legislativní potíže, než se jim podařilo přepravit z vietnamských hor do alpského Realpu čtyři vyřazené parní lokomotivy, navíc poškozené válkou i agresivním počasím. Společnost Furka–Oberalp je odprodala do Vietnamu v roce 1947, protože na elektrifikované dráze už jen překážely. Ve Vietnamu sloužily ještě v 70. letech. Ve Švýcarsku prošly rozsáhlou rekonstrukcí, než se mohly vrátit na původní trať. Připojily se k lokomotivě Weisshorn, která švýcarské území naštěstí nikdy neopustila, na koleje pod Furkou „sjela“ jako dar města Churu z podstavce, na němž léta stála jako pomník.

Repatriace původních lokomotiv byla pro obnovu dráhy stejně významná jako získání licence pro její provoz. Příběh drážního úseku mezi Realpem a Oberwaldem na železniční trati spojující údolí Rýna a Rhôny přes horská sedla Furka a Oberalp o celkové délce téměř 100 km samozřejmě začal mnohem dřív. První projekt na stavbu trati pocházel už z roku 1896, ale na jeho realizaci nedošlo. Až roku 1910 vznikla akciová společnost Brig–Furka–Disentis, jejíž název zahrnoval koncové stanice trati a vyšší ze dvou vrcholových bodů…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Švýcarskem po kolejích