Šestimilionové hlavní město provincie Če-ťiang dnes patří k hospodářsky nejrozvinutějším a nejcivilizovanějším městům v Číně. Vedle toho si ovšem udržuje své tradiční postavení významné jihočínské kulturní metropole – ve městě se nachází jedna z nejprestižnějších čínských univerzit, jedno z nejlepších provinčních muzeí, největší muzeum hedvábnictví na světě atd. V Chang-čou působilo v minulosti mnoho vynikajících osobností čínského kulturního života – vzdělanci, politikové, filozofové, básníci, malíři a kaligrafové, zkrátka elita s vytříbeným vkusem, která si potrpěla na luxusní zboží a dokázala ocenit jeho prvotřídní kvalitu. Mezi proslulé místní produkty, jež se dovážely na císařský dvůr a zároveň po obchodních stezkách putovaly napříč celou Asií až do Evropy, patřil vedle nejjemnějšího hedvábí a překrásných vějířů také čaj.
Na kole kolem Západního jezera až k čajovému ráji
Po příjezdu do Chang-čou jsme se ubytovali nedaleko rozlehlého Západního jezera. To je po právu považováno za nejkrásnější městské jezero v celé zemi a od pradávna tvořilo přirozené kulturní centrum města. V jeho těsné blízkosti nalezneme starobylé chrámy, pagody, zahrady, promenády a také sochy významných osobností, které zde žily a působily. Dnes tu též sídlí všechna významná muzea a kulturní instituce. Prohlídku historické části města kolem jezera, jehož obvod měří 15 km, jsme absolvovali nejpříjemnějším možným způsobem, tedy na kole. Stejně jako většina turistů jsme na severozápadě jezera odbočili k proslulým čajovým plantážím a vesnici Lung-ťing (Dračí studna), podle níž je nazván i nejslavnější čínský zelený čaj. Po pár kilometrech se začaly zvedat homolovité kopečky pokryté koberci čajovníků. Velice záhy jsme pochopili, proč právě zdejší plantáže jsou domovem delikatesního zeleného čaje. Celoroční mírné klima s dostatkem slunečního svitu, průměrná vlhkost vzduchu 70–80 % v kombinaci s ideální kyselostí půdy, to vše vytváří ráj pro pěstitele čajovníku čínského. Ačkoliv bylo jaro a teplota vzduchu se pohybovala pouze kolem 18 °C, byli jsme nejen kvůli pohybu propoceni skrznaskrz. Cyklostezka se klikatila mezi kopečky zahalenými jemným oparem. Společně se šumem bambusů rostoucích mezi čajovníky jsme naslouchali hlasitému cvrkotu cikád a štěbetání drobného ptactva. Několikrát jsme zastavili, abychom si odpočinuli, doplnili tekutiny a současně se pokochali pohledem na malebné plantáže. Po několika kilometrech jsme dorazili k vesnici. Většina jejích obyvatel má zaměstnání související s čajem – s jeho pěstováním, zpracováním či prodejem. Celá vesnice je poseta čajovými obchůdky, v nichž je možné zdejší čaje ochutnat. Některé nabízejí i krátkou prezentaci tradičního čajového obřadu. Na konci vesnice leží Mekka všech čajomilů, rozsáhlý tematický park nazvaný opět Dračí studna. Jeho dolní komerční část připomíná esteticky dokonalou klasickou čínskou zahradu s několika velice luxusními čajovnami určenými pro skutečné fajnšmekry a boháče. Malá konvička prvotří…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Čína