2015

Oranienburg je jiný

Páté největší město Braniborska dusilo dlouhá desetiletí temné dědictví druhé světové války v podobě koncentračního tábora Sachsenhausen, který se rozkládal na jeho severním okraji. V dobách NDR navíc nebylo mnoho jiného, co by se tu dalo ukazovat. Jenže za posledních dvacet let se ve městě a jeho okolí hodně změnilo, a tak se Oranienburg rozhodl dokázat turistům, že jim může kromě pietního místa a muzea Sachsenhausen nabídnout i leccos dalšího…

Čvachtání s tučňáky

Pozorovat tučňáky ve vodě i na souši, při plávání nebo krmení, můžeme bez potíží v zoo. Zaplavat si s nimi, to se ale jen tak nepoštěstí. V Evropě se to podaří na jednom jediném místě. V aquaparku a saunovém světě Spreewelten v Lübbenau, jedné ze vstupních bran do Spreewaldu, kde si můžete hýčkat tělo i duši, nehledě na věk či počasí. Nedělat nic, odpočinout si, načerpat novou energii, nadýchat se čerstvého vzduchu či naslouchat štěbetání ptáků…

Město na řece

Brandenburg an der Havel neboli Branibor na Havole má svou řeku v názvu a nejen to, navrch se mu ještě říká „město na řece“. Havola, ať už v podobě hlavního toku či několika kanálů, je tu opravdu všudypřítomná a obtéká všechny tři historické části města – Altstadt, Neustadt a Dominsel…

Cyklostezka Odra-Nisa

K řece Nise mám niterný vztah. Okna našeho domu v Jablonci nad Nisou směřují ke křižovatce ulic výmluvných názvů: Vodní a U Nisy. Podél Nisy chodím každý den do práce a pramen Nisy na úpatí Černé Studnice je naším oblíbeným výletním cílem. Pramen Nisy je označen žulovým kamenem a obestírá jej zvláštní atmosféra, jakási kombinace panenské tajemnosti a vzrušivé naděje. U pramene v Nové Vsi nad Nisou také začíná cyklostezka Odra-Nisa…

Skryté poklady

Už spisovatel Theodor Fontane, nejvýznamnější představitel německého realismu 19. století, tvrdil, že oblast kolem jezera Werbellinsee je pohádkovým místem. Mírně zvlněná krajina vymodelovaná ledovcem během poslední doby ledové asi před 15 000 lety, součást rozlehlé Severoněmecké nížiny, nabízí nejen spoustu možností k aktivní dovolené na souši i na vodě, ale také cenné přírodní lokality, pozoruhodné kulturní památky a setkání se zajímavými lidmi…

Tropická exotika kousek od hranic

Prales nedaleko Berlína? Na místě, kde v dobách NDR vzniklo jedno z prvních a největších vojenských letišť, na kterém přistávaly i státní návštěvy z tehdejšího Sovětského svazu, mezi nimi kosmonauté Těreškovová a Gagarin? A že si máte přibalit opalovací krém a přespat můžete nejen v hotelovém pokoji, ale taky třeba ve stylu safari?

Okolo lužických jezer

S chutí a pocitem zasloužené pauzy se zakusuji do Bockwurstu, uzeného dědictví NDR. S úlevou si zouvám své „velmi pohodlné“ brusle a vychutnávám si pohled na hladinu jezera Senftenberger See, které ve mně evokuje vzpomínky na mé zdejší předrevoluční surfařské mládí. Trpce úsměvné bylo čekání na směr větru – foukalo-li od elektrárny, hladina jezera i všechny plachty byly pokryty černým popílkem. Vítr v opačném směru nám dával spatřit vodu až k nevíře průzračnou. Nostalgie a zvědavost mě přiměly ověřit informace o skvělých inlinových trasách v tomto regionu…

Rodící se krajina

Být na vlastní oči svědkem grandiózní proměny krajiny ze zdevastovaného mrzáka ve ztepilou krasavici je zajímavou zkušeností, jakkoli jde o proces dlouhodobý, který při jednorázové návštěvě vydá jen aktuální svědectví o momentální situaci. Ani to však není málo. Vítejte v nově vznikajícím rekreačním regionu – Lužické jezerní krajině…

Světová a provinční zároveň

Lesk pruských památek, mezi nimi sedmnácti zámků a paláců, jejichž siluety se zrcadlí na hladině idylických jezer, filmové kulisy, které pamatují legendy, i tropy uprostřed města. Braniborská metropole Postupim je atraktivní nejen pro sousední Berlíňany jako protipól k příliš hlučnému, přelidněnému a zastavěnému hlavnímu městu Německa…

Po čertech zajímavý kraj

Spreewald neboli Sprévský les patří k nejnavštěvovanějším místům Braniborska. Ročně do oblasti přijíždí ke čtyřem milionům turistů. Láká je sem unikátní krajina, obrovská druhová rozmanitost rostlin i živočichů, možnosti aktivní turistiky, světoznámé okurky i zajímavé kulturní tradice…

Živoucí barokní sen

Postupim, jedna z nejkrásnějších rezidenčních metropolí v Evropě, byla kdysi obyčejným posádkovým městem. K barokní nádheře, kterou nám zanechal zejména Bedřich II. Veliký, jenž raději hrával na flétnu, než válčil, přidali své i jiní osvícení vladaři a jejich architekti jako Schinkel, Persius či Lenné. Jedinečný půvab desítek zdejších zámků a menších staveb, originální utváření rozlehlých parků a zahrad, to vše je ohromující podívaná…

Labyrint vody, ráj cyklistů i pruských skvostů

„Plachetnice, pohled do dálky, osamělé podzimní procházky, relativní klid, je to ráj!“ zapsal si v roce 1929 Albert Einstein, když se s manželkou Elsou a oběma dcerami nastěhoval do dřevěného domku pár kilometrů od Postupimi. Pozval tam i svého syna Eduarda, kterému v dopise napsal: „Přijeď sem, kašli na svět“. Nechte se i vy zlákat kouzlem jedinečnosti země, která byla po staletí v centru nejenom německého dění a bez níž by byl svět chudší o unikátní paláce, zahrady, lesy, říční oblasti či jezera, ale také o jednu hlíznatou rostlinu…

Svatý grál

Už dlouhá staletí se lidé pídí po svatém grálu, poháru či jiné nádobě, z které Ježíš pil při poslední večeři a do které Josef Arimatejský nechal stéci krev z rány způsobené Ježíšovi na kříži kopím římského vojáka Longina…

Diokleciánovy lázně

Veřejné lázně zaujímaly v životě starověkých Římanů veledůležité místo. „Thermae“ postavené státem či místními úřady i „balneae“ vybudované a provozované soukromníky byly od rána do setmění zaplněny množstvím lidí všech tříd a sociálního postavení, kteří tam za drobný peníz trávili dlouhé hodiny nejen osobní hygienou a péčí o své tělo, ale často také různými obchodními jednáními a navazováním společenských kontaktů…

Můj Řím

Dodnes si vybavuji, jak stojím v noci úplně sama před fontánou Trevi a chce se mi z té krásy brečet. To ale bylo před tím, než Fellini natočil Sladký život, a já byla v Římě poprvé coby tlumočnice. Dnes se mi chce brečet, když se skoro nemůžu protlačit mezi davem turistů a místní mládeže, abych hodila do fontány, proslavené koupelí Anity Ekberg a Marcella Mastroianniho, minci zaručující návrat…

Nejen zdatní kopisté

Římským sochařům pozdně republikánského a císařského období se často vyčítá, že nepřicházeli s ničím novým, vycházeli z formální tradice řecké a helénistické a ve velké míře produkovali kopie či předělávky starších děl pocházejících z řeckého kulturního okruhu. Samo o sobě na tom ale není nic špatného, zvláště když si uvědomíme, že mnohá řecká díla známe dnes jen z římských kopií, neboť originály jsou nenávratně ztraceny…

Vila Borghese

Nekonečný hluk velkoměsta proniká i do jednoho z největších římských parků. Vzrostlé stromy ho tlumí do podoby jakéhosi vzdáleného šumění, které už neruší, spíše uklidňuje. Zároveň ale tušíte, že jste stále v metropoli, byť na jejím severním okraji…