2015

Santorini – mezi nebem a peklem

Santorini, nejjižnější výspa Kyklad a jinak enfant terrible řeckého ostrovního světa, je místem téměř nadpozemské krásy, ale zároveň i místem, které svým způsobem děsí, které je připomínkou i výstrahou. My máme to štěstí, že se jím můžeme kochat a užívat si jej, některá z budoucích generací však o toto potěšení s velkou pravděpodobností přijde. Až se tak stane, až se dřímající sopečné síly v santorinském podzemí opět naplno probudí, pak našim potomkům ve Středomoří pomáhej pánbůh…

V mechu a kapradí

V Novém lese, kousek od Kuksu na svahu Labského údolí, leží nejunikátnější přírodní park, jaký si vůbec lze představit. Z vůle hraběte Šporka a dovednosti Matyáše Brauna se tady spojilo sochařské umění s přírodou v jedinečný celek, který nemá obdoby…

Romantický Sychrov

Romantický Sychrov

Je Sychrov, růžovošedý rozlehlý zámek usazený v malebné krajině severovýchodních Čech, krásnější na jaře, když v jeho zahradě rozkvétají voňavé rododendrony, v létě, kdy se nad jeho střechami prohánějí buclaté bílé mraky, na podzim, kdy ho obklopí žluť a červeň dubů a lip, nebo v zimě, kdy je zasypán sněhobílým popraškem? Těžko říci. Sychrov, monumentální sídlo Rohanů na pomezí Podještědí a Českého ráje, se ukazuje návštěvníkům v celé své kráse v jakoukoli roční, a dokonce i denní dobu…

Ráj české země

Vybrat to nejkrásnější z Českého ráje je obtížný úkol. Romantická údolí a rozsáhlá skalní města se tu střídají s rozkvetlými loukami a roubenými staveními. Vedle toho se tyčí středověké hrady a jako skvosty se v zalesněné krajině blýskají romantické zámky. Ze skalních vyhlídek a četných rozhleden je možné tuto fantastickou scenerii pozorovat z ptačího pohledu…

Krásné už pět století

Málokterá obec zná přesné datum svého založení. Nové Město nad Metují to ví na hodinu a den přesně. Základní kámen položil nový majitel panství Jan Černčický 10. srpna 1509 ve dvě hodiny odpoledne. Tak zní farní zápis. Tento českobratrský šlechtic měl se svým novým poddanským městem velké plány, ale neblahé události následných patnácti let jako by se proti němu spikly. Zpočátku se vše dařilo – městečko rostlo rychle, i když spíše živelně než plánovitě. Převážně dřevěné domy se shlukly hlavně kolem panské tvrze postavené na samém konci opukového ostrohu, vysoko nad zaklesnutým meandrem říčky Metuje…

Vítkovická industriální romantika

Že by mohl být ohromný kolos ze zrezivělých trubek něčím romantický? Je to možná s podivem, ale když na siluety bývalých železáren zasvítí světlo měsíce nebo různobarevné umělé osvětlení a vy zrovna stojíte v davu stejně naladěných lidí a užíváte si kvalitní světové hudby, můžete to s přehledem nazývat romantikou…

Tibetská krajina kolébka unikátního náboženství

Ohromné horské masivy pokryté zářivě bílými ledovci, řídký, krystalicky čistý vzduch, ostrý vítr v průsmycích a neuvěřitelná viditelnost. Nejen to cestovatele ohromí při putování Tibetem. Jen málokoho v takových chvílích úžasu nad přírodními krásami „střechy světa“ napadne, že se právě prochází po bývalém mořském dně. Dech beroucí krajina Tibetu, drsná, ale krásná, prázdná, přesto plná vjemů, je jako stvořená pro náboženskou praxi a rozvíjení myšlenek o pomíjivosti a prázdnotě. I proto se v Tibetu vyvinula dvě ojedinělá náboženství, která jsou s tibetskou krajinou dodnes nerozlučně spjata…

Krajina dvojího nebe

Když první kachní zagágání probudí rybníky zachumlané do mlh, celý kraj zatají dech v očekávání svítání. Pak se slunce konečně vyhoupne nad koruny borovic a poslední cáry par se pomalu rozplynou. Rybníky upřou ještě rozespalý pohled vzhůru a v tu chvíli jim nebe spadne do oka. A záhy se v celém kraji blyští nebe mezi loukami i uprostřed lesů, leží pod rybničními hrázemi a kousek nebíčka se zaleskne i na návsích obklopených selskými usedlostmi…

Paže v lokti ohnutá

Polohou jedno z nejromantičtějších měst naší země leží na žulové skalní ostrožně nad meandrem Ohře, jenž odpradávna svým tvarem připomínal lidem důležitý kloub v jejich těle. A tak hrad a po něm i město pod ním dostaly jednoduché jméno – Loket. Jako mluvící znamení v městské pečeti i znaku se objevila paže v lokti ohnutá a třímající meč…

Romantika na objednávku

Lichtenštejnské cykloturistické stezky spojují nejkrásnější místa na někdejším panství slavného rodu na jižní Moravě. Značí je erb Lichtenštejnů, kteří po staletí s citem starostlivých hospodářů modelovali zdejší přírodní prostředí a s hravostí romantických snílků ho obohacovali o jedinečné stavby. Vytvořili tak krajinářské dílo, jež si snadno podmaní každého návštěvníka…

Krásy Českého krasu

Krajina tak romantická, že v ní lze snít. Krajina tak otevřená, že v ní lze číst. Krajina tak dramatická, že v ní lze i dobrodruhem být. Jihozápadně od Prahy, zhruba od Barrandovských skal až k Berounu a pak ještě dál ke Koněprusům a Suchomastům, leží pahorkatina, kterou protíná úchvatné údolí Berounky téměř napůl…

Průhonický zámecký park

Jen pár kilometrů za Prahou, na dohled od hradby panelových sídlišť, se nachází jeden z našich nejkrásnějších zámeckých parků – Průhonice. Vrcholné krajinářské dílo světového významu je cenné i z botanického hlediska svou kolekcí našich i cizokrajných dřevin, mezi nimiž vyniká sbírka rododendronů…

Přírodou Máchova kraje

Od prvního září loňského roku máme nové velkoplošné chráněné území, které vzniklo vládním nařízením tak, že pod jednu správu byly sloučeny dvě blízké, ale vzájemně izolované oblasti – Kokořínsko, chráněné jako krajinná oblast již od roku 1976, a dosud nechráněná část Dokeska. Oficiální název nové jednotky je Chráněná krajinná oblast Kokořínsko – Máchův kraj…

Spreewald – po čertech zajímavý kraj

Spreewald neboli Sprévský les patří k nejnavštěvovanějším místům Braniborska. Ročně do oblasti přijíždí ke čtyřem milionům turistů. Láká je sem unikátní krajina, obrovská druhová rozmanitost rostlin i živočichů, možnosti aktivní turistiky, světoznámé okurky i zajímavé kulturní tradice…

České Švýcarsko - pohled na Pravčickou bránu v západu slunce

České Švýcarsko

Jeskyně víl, Vinný sklep, Sokolí hnízdo, Trpasličí jeskyně, Myší díra, Pastýřská stěna. Stačí letmý pohled do mapy a z místních názvů je zřejmé, že hledáte-li romantiku, jste tu správně. Vítejte v Českém Švýcarsku, říši skalních měst, soutěsek, hlubokých údolí a stolových hor. Říši, kterou kdysi dávno prý obývali loupežníci, víly a trpaslíci – a kdo ví, možná obývají i nadále…

Romantická země

Při hledání romantických míst Česka záhy objevíme starou pravdu, že celá naše země je neskutečně krásná. A romantická je už nesmírnou pestrostí svých krajinných celků, které jako pestrobarevné střípky vytvářejí ve svém souhrnu pozoruhodný obraz. Vybrat jen několik míst bude vždy znamenat nutný kompromis, protože místa opomenutá budou opomenuta neprávem.

Coimbra kolébka vzdělanosti

Mnohá portugalská města mají své specifické kouzlo, dokážou si svou atmosférou získat návštěvníka a zcela ho okouzlit. Chceme-li zažít zábavu a noční život, vydáme se do hrdého Lisabonu, za vínem a romantikou si odskočíme do kulturního Porta, zbožná Braga se pyšní označením církevního centra, ale co taková Coimbra? Jakou charakteristiku si během staletí vysloužila?

Lucern – město v srdci Evropy

Lucern, hlavní město stejnojmenného kantonu, má polohu, kterou mu může většina jiných měst jenom závidět. A není to jenom kvůli její centralitě uprostřed Švýcarska a uprostřed Evropy. Na jedné straně modré jezero s bílými parníky, na druhé zubaté panorama rozložité „domácí“ hory Pilatus, na dosah ruky se zdají být vrcholy Urnerských Alp, k tomu bystře tekoucí řeka Reuss… Jen těžko se odtud zase odjíždí…

Město módy

Milán, který proslavily dny módy, ale také designové veletrhy, leží na severu Itálie. Je spíše obchodním centrem a mnoho Italů ho nepovažuje za typicky italské město. Pro nás, módní gurmány, je ale druhým domovem, protože jej navštěvujeme rádi a často. Uspokojíme chutě svého šatníku i potřeby ducha, protože La Scala je jen jedna a najdeme ji tady…

Ale ne! Už zase něco o Paříži?

Některá slova prchají před nepopsaným listem papíru, jako by se bála, že na něm navždy ulpí. Jiná se na něj samovolně hrnou v exhibicionistické touze po zvěčnění. V poťouchlém obrazu, který odráží zakřivené zrcadlo v obludáriu naší mysli, stává se město papírem a my jeho slovy. Bojíme se, aby nás Paříž nepohltila, neušpinila, nevysála, a přitom toužíme být jí obklopeni, proniknout do ní a nechat se v ní rozpustit. Máme strach pátrat po přeludu, abychom se jím sami nestali, a přece se pořád znovu o zachycení onoho přeludu pokoušíme…