Průhonický zámecký park

Místo poblíž dávných důležitých obchodních cest bylo osídleno již ve 12. století, což dodnes připomíná románský kostelík Nanebevzetí Panny Marie, vysvěcený roku 1187. Stojí přímo v areálu zámku a je unikátní zachovalými nástěnnými malbami. Na skalním ostrohu nad Botičem stávala původně románská tvrz, která se v běhu staletí měnila na hrádek, hrad a později zámek se zahradou a anglickým parkem. Majitelé se střídali a bylo jich několik desítek, důležité však je, že roku 1800 koupil průhonické panství hrabě Jan Nepomuk Nostic-Rieneck, císařský tajný rada a polní maršálek, který dal v roce 1783 postavit v Praze Stavovské divadlo. Jeho vnučka Marie Antonie Gabriela, dědička panství, se roku 1885 provdala za hraběte Arnošta Emanuela Silva-Taroucu a tím začala nová etapa historie tohoto působivého místa.
Hrabě pocházel ze staré šlechtické rodiny, která přišla do českých zemí z Portugalska nedlouho po bitvě na Bílé hoře a usadila se na Hané v obci Čechy pod Kosířem. Již v dětství si na rodinném sídle vytvářel silný vztah ke kráse přírody, k rostlinám, k zahradám. Umělecké a obrazové cítění krajiny nejspíš zdědil po svém otci, který u zámku založil dodnes významný krajinářský park. Otec měl také velký zájem o umění a často hostil významné tvůrce té doby. K nejčastějším návštěvám patřil malíř Josef Mánes, který si zámeckou zahradu velmi oblíbil a do Čech pod Kosířem přijížděl pobývat a tvořit. Mladý A. E. Silva-Tarouca vystudoval práva ve Vídni a kariéru začal jako praktikant při českém místodržitelství v Praze.
Po svatbě s velmi zámožnou Marií Antonií Gabrielou se Silva-Taroucovi nabídla cesta k novému naplnění životního snu. Skromný průhonický zámek nechal v letech 1889–1893 přestavět v tehdy módním novorenesančním stylu, realizaci svěřil architektovi Jiřímu Stibralovi. Hrabě měl jasnou představu i o zámeckém parku, vzorem mu bylo dílo jeho otce, ale také známý park knížete Pückler-Muskau na Nise v Horní Lužici. Na vrcholu byl právě krajinářský styl anglických parků, kdy nabývala na síle tendence obohacovat výsadby rostlinami cizokrajného původu. V průhonickém parku se mu podařilo vytvořit jedinečné dílo, krajinářský park, který má hodnotu nejen výtvarnou způsobem svého uspořádání, ale i vědeckou jako unikátní sbírka domácích a cizokrajných dřevin…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2015

Shopping Cart