V srdci Evropy

Původně se Dolní Rakousko jmenovalo prostě jenom Rakousko. Teprve později se k názvu připojilo unter der Enns či nieder der Enns („pod Enží“), z čehož se postupně vyvinulo jméno Niederösterreich. Toto dědičné území Habsburků dalo také označení jejich dynastii (Haus Österreich), stejně jako jméno celé monarchii a později republice. S územím, odkud pochází vnadná Willendorfská venuše a kde se roku 1278 odehrála rozhodující bitva, která přivedla Habsburky k moci, je úzce spjata historie celého Rakouska. Právě sem se před odchodem do exilu uchýlil na konci první světové války poslední rakouský císař Karel I. a sem dodnes jezdí všichni Vídeňané, když si chtějí odpočinout od velkoměstského ruchu.
Vídeň byla také až do roku 1986 hlavním městem Dolního Rakouska, byť už od roku 1922 měla postavení samostatné spolkové země. Jako by se Vídeňané nedokázali s Dolním Rakouskem rozloučit. A nebo tomu bylo naopak? Všechny dolnorakouské řídící a samosprávné orgány se totiž z Vídně do nového hlavního města St. Pölten přestěhovaly až 10 let po oficiální změně dolnorakouské metropole.
St. Pölten, nejmladší hlavní město svého druhu v Evropě, se významem a velikostí nemůže s Vídní vůbec srovnávat, vždyť v něm žije jen něco přes 50 000 lidí. Dolnorakouská města vůbec nejsou nijak velká – už třetí největší Klosterneuburg má jen 26 000 obyvatel a většina dalších pouze kolem 10 000. Z toho je zřejmé, že Dolní Rakousko představuje typický venkov, kde se střídají pole s lesy, vesnicemi a kopečky. A tím vším protéká věčný Dunaj…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 5/2015