Dolnorakouská kuchyně vlastně neexistuje. Každá část této malebné, úrodné, ale značně různorodé země ovlivněné Moravou i Vídní má totiž vlastní kulinářské poklady. Seznámit se s nimi je čirou radostí a požitkem pro všechny smysly…
Pokud sem přijedete úplně poprvé, je docela pravděpodobné, že budete ohrnovat nos. Nejspíš do doby, než okusíte léčivé účinky sirnatých pramenů, které Baden ležící mezi zvlněnými kopečky Vídeňského lesa proslavily po světě. Jejich odér vám pak bude vonět jako ten nejkrásnější drahý parfém. Když k tomu připočteme elegantní stavby ve stylu biedermeieru, okouzlující růžové sady a starou dobrou operetu, bez nadsázky lze konstatovat, že návštěva třetího největšího města Dolního Rakouska je pokaždé výhrou. A to i v případě, že byste v místním kasinu, jednom z největších v Evropě, prohráli…
Nejkrásnější barokní komplex celé rakousko-uherské monarchie, nejpůsobivější svého druhu v celém Rakousku a nejrozsáhlejší v Evropě. Ani tyto květnaté přívlastky nedokážou zachytit skutečnou poezii padesátihektarového okázalého komplexu na východě Dolního Rakouska s majestátním zámkem, fascinující barokní zahradou na sedmi terasách sestupujících k řece March neboli Moravě, s idylickým statkem plným zeleniny a bylinek i zvířat. Při tom to v historii vůbec neměl snadné. Desetiletí na výsluní vystřídala staletí strádání, ba zapomnění. Nakonec se však příběh zámku dočkal šťastného konce či spíše nového začátku…
Železniční fandové se v její blízkosti rojí jako včely u úlu, stavitelé ji i přes úctyhodný věk přesahující 150 let stále zmiňují ve svých učebnicích a i obyčejnému člověku, který se o železnici nebo stavitelství nezajímá, nemusí být její jméno neznámé. Řeč je o železniční trati přes rakouský průsmyk Semmering, která v době svého vzniku vyvrátila všechny tehdejší představy o možnostech železniční dopravy. Právě díky ní vlaky vůbec poprvé zamířily do zdánlivě nepřekonatelných kopců a dokázaly, že koleje nemusí být vedeny jen sklonově nenáročným terénem…
Cykloturistika – to nejsou jenom kilometry na tachometru a propocený dres, ale také pohoda. Ta je pro někoho představou příjemna pro tělo a duši, jiný dá přednost optickým či čichovým vjemům krásna, ve Weinviertelu můžeme mít to i ono, ale na své si každopádně přijdou chuťové buňky…
Rakušané se rádi baví, o tom není pochyb. Jako záminka k uvolnění, popíjení a tancování jim poslouží kterékoli roční období. V zimě jsou plesy, na jaře lyžování, v létě lidové oslavy, na podzim vinobraní. A to jsem neuvedla zdaleka všechno. Pojďme se teď společně podívat podrobněji na některé půvabné svátky a oslavy v Dolním Rakousku…
Jak zimovali lovci mamutů? Jaká řemesla ovládali Germáni a kde si užívali Římané lázeň či gladiátorské zápasy? Kvůli odpovědi už nemusíme pouze listovat encyklopediemi nebo googlovat na internetu. Stačí navštívit některé z autentických svědků minulosti, ať už třeba doby kamenné, antiky či například přelomu devatenáctého a dvacátého století – dolnorakouské skanzeny, ve kterých ožívá život našich předků…
V rakouském severním pohraničí, které sousedí s jižní Moravou, najdeme v hlubokém zalesněném údolí řeky Dyje skoro miniaturní národní park Thayatal. Má rozlohu pouhých 14 km² a byl symbolicky vyhlášen 1. 1. 2000. Status národního parku získal i proto, aby se spolu s moravským národním parkem Podyjí stal součástí přeshraničního národního parku, který je vzácným příkladem téměř původní přírody uprostřed střední Evropy…
Jedna z nejnovějších cyklostezek v Rakousku, 111 km dlouhá Traisentalradweg, začíná v překrásném poutním Mariazellu v Severních vápencových Alpách (868 m n. m.) a vede po rovině a z kopce kouzelnou krajinou lemovanou zprvu alpskými vrcholky, živými vesničkami, historickými městy a posléze poli a vinohrady, které obklopují soutok řeky Traisen s Dunajem (187 m n. m.)…
Kdo by neznal Kremži čili Krems! Znají ji nejspíš i ti, kteří toto půvabné městečko ve stejnojmenném údolí Kremstal, na soutoku řek Kremže a Dunaje v regionu Waldviertel, nikdy nenavštívili. Ačkoli původní dvojměstí Krems–Stein, ve společném svazku až do roku 1849, mělo slavnou historii a dobré víno, věhlas mu přinesla pikantní pochutina nesoucí jméno svého rodiště, tedy kremžská hořčice, byť se zde už nevyrábí. Jedno z nejoblíbenějších historických měst alpské republiky a brána do Wachau, pitoreskního údolí zapsaného na seznam Světového dědictví UNESCO, však nabízí mnohem více než „pouze“ štiplavý požitek…
Když za sebou nechá Dunaj na své cestě Dolním Rakouskem město Ybbs a o kus dál provlékne svůj tok nízkou hrází vodní elektrárny, zdvihne se zpoza korun stromů na jeho plochém pravém břehu pahorek s kompaktní frontou budov, z níž vystupuje vzhůru k obloze vysoké chrámové dvojvěží spolu s mohutnou kupolí. Tento celek, jenž patří benediktinskému opatství v Melku, nenechá nikoho zapochybovat o tom, že je jedním z nejvelkolepějších klášterních komplexů, které ve středoevropském prostoru zanechalo období baroku…
Oblast osídlená od nepaměti, téměř 150 let turisticky navštěvovaná, a přitom pořád tak trochu „Geheimtipp“ – tajný tip. To je Wachau, asi 30 km dlouhý úsek dunajského údolí od Melku po Kremži, od roku 2000 zapsaný na seznamu Světového dědictví UNESCO…
Spolková země Dolní Rakousko je typickou ukázkou celého Rakouska a možná i celé střední Evropy. Protéká jím evropský veletok, má lužní lesy, jezera, pastviny, začínají se v něm zvedat velehory a donedávna k němu patřilo i velkoměsto. Zároveň je také kolébkou historie a kultury dnešní Rakouské republiky. Právě tady se může naplno projevit rakouská „Lebensfreude“, radost ze života. Vždyť i oficiální slogan, jímž region láká turisty k návštěvě, zní „Hinein ins Leben“ – „Vstupte do života“…
