Uzdravující sílu badenských termálních sirných pramenů o teplotě 32–36 °C objevili a ocenili již staří Římané, kteří místo pojmenovali Aquae. Jejich jméno zase nese moderní termální centrum, kde si lze dopřát nejrůznější lázeňské procedury, od sirnatých koupelí přes bahenní zábaly až po masáže. Hlavní budova Römertherme pochází z první poloviny 19. stol. a je dílem architektů vídeňské státní opery Sicarda a van der Nülla. Své stopy zde v podobě paláců či měšťanských domů zanechali také další slavní architekti jako Carl von Moreau, Josef Kornhäusel a Otto Wagner.
V Badenu vyvěrají denně na povrch z 14 pramenů nejméně čtyři miliony litrů vody prospívající pohybovému aparátu a revmatikům. Městu s 25 000 obyvatel zaručují prameny klientelu i věhlas a lázeňským pacientům přinášejí přinejmenším úlevu. O slavné hosty neměl Baden, který dříve než městská práva v roce 1480 získal privilegium zakládat vinice (1459), nikdy nouzi. Císař Ferdinand v roce 1531 daroval prameny městu a místním povolil vybírat za každého lázeňského hosta vstupné dva feniky, což mělo pomoci při sanaci města zdevastovaného válkou s Turky. Návštěvníci mohli v lázních zůstat neomezeně dlouho, jídlo a pití se servírovalo na plovoucích stolcích a kratochvílí byly různé hry. V tomto období vzniklo arkádové renesanční nádvoří tehdy ještě vodního zámku Weikersdorf. Jeho barokní park známý dnes jako Doblhoffpark proslavilo Rosarium, kde roste na ploše 75 000 m2 více než 25 000 růžových keřů v 900 odrůdách. Každoročně v červnu je růžím věnován také oblíbený festival…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 5/2015