Už spisovatel Theodor Fontane, nejvýznamnější představitel německého realismu 19. století, tvrdil, že oblast kolem jezera Werbellinsee je pohádkovým místem. Mírně zvlněná krajina vymodelovaná ledovcem během poslední doby ledové asi před 15 000 lety, součást rozlehlé Severoněmecké nížiny, nabízí nejen spoustu možností k aktivní dovolené na souši i na vodě, ale také cenné přírodní lokality, pozoruhodné kulturní památky a setkání se zajímavými lidmi.
Přímo na severovýchodním okraji Berlína začíná historický kraj Barnim, na který asi o 30 km dál na sever navazuje oblast mezi Havolou a Odrou, jež byla v roce 1990 vyhlášena biosférickou rezervací UNESCO pod názvem Schorfheide-Chorin. Turistický marketing dnes propaguje oba regiony společně jako Barnim v širším smyslu, resp. Barnimer Land, nás ale bude zajímat právě ona biosférická rezervace. Jde o území velké téměř 1300 km2, jež patří k největším chráněným oblastem v Německu a pyšní se mj. jednou z největších souvislých lesních ploch v zemi. Souvislé lesy se tu dochovaly hlavně proto, že už od císařských časů byla velká část Schorfheide uzavřeným loveckým revírem. V této tradici pokračovali i pohlaváři NDR se svými státními hosty a k zpřístupnění došlo až ruku v ruce s vyhlášením rezervace. K nejznámějším a nejpřísněji chráněným partiím patří les Grumsin na východě. Jde o jeden ze starých německých bukových lesů, které byly v roce 2011 připsány na seznam Světového dědictví UNESCO k bukovým pralesům na Ukrajině a Slovensku zapsaným o čtyři roky dříve. Ale velmi zajímavá místa najdeme i jinde.
Ta, která tančí s vlky
Na západním okraji rezervace u obce Groß Schönebeck leží Wildpark Schorfheide. Park, jenž v roce 2016 oslaví 20. výročí své existence, chová vybrané druhy savců, které dodnes v Schorfheide žijí, nebo které zde žily, ale v průběhu času byly člověkem vyhubeny, a k tomu několik vzácných plemen domácích zvířat. Koncept parku vymyslel počátkem 90. let minulého století dr. Frank Heyter, ale v čele parku stojí jeho dcera Imke, která sice vystudovala cestovní ruch, ale nadchla se pro zvířata a svůj obor se rozhodla uplatňovat trochu netradičním způsobem. Nadšení a láska ke zvířatům jsou na Imke patrné na první pohled i po 20 letech. Specialitou parku jsou obrovské výběhy, které poskytují zvířatům zcela přirozené prostředí. Park má rozlohu 105 ha a je v něm 7 km cest, takže návštěva představuje také slušnou procházku. Jen pro srovnání – celková rozloha pražské zoo činí 60 ha a je v ní 10 km cest. Pokud někdo nechce absolvovat celou prohlídku pěšky, může využít dopravy koňským povozem, u některého z výběhů vystoupit, jít kousek pěšky a pak zase popojet dál.
Výběhy jsou tak velké, že se nedá zaručit, zda návštěvníci uvidí při jedné návštěvě všechna zvířata, která v parku jsou. Na druhé straně je pro ně odměnou pohled na zcela přirozené chování zvířat, jež jsou evidentně spokojená a šťastná, jakkoli takové konstatování zavání antropomorfizací. Vítaným momentem jsou proto chvíle krmení, kdy většina zvířat přijde do blízkosti návštěvníků. Platí to i pro jelení stádo, vedené nádherným sedmiletým samcem. Z příšeří borového lesa se postupně vynořují jednotlivá zvířata a přicházejí na místo krmení. Vedle krmelce se senem leží na zemi čerstvě uřezané olistěné větve, ale jeleny nejvíc zajímají koryta přímo u plotu, v kterých mají směs ovsa, mrkve a kaštanů. „Kaštany, to jsou pro jeleny bonbony,“ usmívá se Imke a hladí jednu z laní po čenichu. „Pojďte, zajedeme k vydrám, kolegyně tam budou za chvíli krmit.“ A tak nasedáme do Imčina pracovního džípu a kolem obrovské louky s koncem skoro v nedohlednu, kde žije stádo koní Převalského, jedeme k vydrám. Krásný a, jak jinak, prostorný výběh jich aktuálně obývá devět, desátá odjela na jaře do nového domova ve Španělsku. Při pohledu na nevelké šelmy se ani nezdá, že každá z nich spořádá denně i více než kilo masa. Dostávají ryby a kuřata a kupodivu se zdá, že je kuřata lákají víc.
Kolem losů, zubrů a divočáků míříme k vrcholu prohlídky, zvířatům, která má Imke ještě raději než jiná. Kbelík s masem vzadu v autě to dává tušit – na řadu přicházejí vlci. Imke chová dvě smečky, ale z návštěvnické cesty je vidět do výběhu jenom je…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Braniborsko