Plzeňská muzea
Od husitských hákovnic po boje druhé světové války, od středověkého umění k loutkám či uměleckým řemeslům – nabídka plzeňských muzeí je bohatá a vybere si v ní každý.
Představit si všechna plzeňská muzea nemůžeme, na to nám prostor nestačí, připomeňme si však alespoň několik výjimečných expozic.
Co se mělo zapomenout
Jihozápadní Čechy včetně Plzně osvobodila na konci 2. sv. války vojska Třetí armády Spojených států, které velel generál George S. Patton, Jr. Zdálo by se, že na takovém historickém faktu se už nedá nic změnit. Komunisté ale věřili nejen tomu, že poručí větru a dešti, ale také tomu, že dějiny se dají zpětně zfalšovat a nahradit pohádkou věrně sloužící oficiální ideologii. Když se z Američanů stali třídní nepřátelé, měl být jejich podíl na osvobození naší země zapomenut, ba dokonce se začalo psát o hanebné roli amerických okupantů a v protikladu k tomu každoročně 9. května mohutně slavit jediné existující „osvobození Československa sovětskou armádou“. Trvalo to přes 40 let. Teprve od roku 1990 se historie vrátila na své místo a plzeňské Slavnosti svobody každoročně připomínají, že 6. května 1945 přijela do města americká armáda.
Květnové Slavnosti svobody jsou čtyřdenní, ale celoročně si mohou zájemci připomenout historickou realitu v muzeu Patton Memorial Pilsen. Jeho expozice, nově instalovaná v roce 2019 k 75. výročí vylodění Spojenců v Normandii, se nesoustředí pouze na samotné osvobození Plzně, ale ve stručné chronologii seznamuje také s celou cestou amerických vojáků z Normandie do Čech, s životem v okupované Plzni, bombardováním Škodovky a plzeňským povstáním. Po části věnované vlastnímu osvobození města pak následuje připomenutí pobytu amerických vojáků na západě Čech po skončení války, který trval skoro sedm měsíců, informace o poválečné pomoci organizace UNRRA (Správa Spojených národů pro pomoc a obnovu) a končí se Slavnostmi svobody. Celá expozice je dvojjazyčná (čeština/angličtina), výkladové tabule doprovází řada nejrůznějších artefaktů. Jsou mezi nimi nejen původní nálezy jako pancéřový plát z letounu P-47D Thunbderbolt, startér a fragment křídla z „létající pevnosti“ B-17G velitele Lewise B. Fishera, která se zřítila při náletu na Škodovku, nebo části džípu 358. pěšího pluku, který najel 1. 5. 1945 na minu u Dílů na Domažlicku, ale také nejrůznější předměty, jež muzeu darovali přímo američtí veteráni účastnící se osvobození Plzně. Jedno z nejčestnějších míst pak patří originální Pattonově vojenské čepici (lodičce) s generálovým podpisem.
Spejbl, Hurvínek a ti další
Spejbl a Hurvínek, nejslavnější české loutky, se narodili v Plzni. V roce 1919 tu Josef Skupa vytvořil náčrtek nové loutky, kterou vyřezal Karel Nosek. Ušatý rozumbrada dostal jméno Spejbl, později Josef Spejbl, a Skupa s ním začal vystupovat v Loutkovém divadle feriálních osad (LDFO), kde tehdy působil. V roce 1926 pro Skupu jako překvapení vyřezal loutku Hurvínka další z řezbářského rodu Nosků, Karlův synovec Gustav. Skupa ji s nadšením přijal, přidal k ní známou fistulku a začal s ní vystupovat společně se Spejblem. Když pak opět Gustav Nosek vytvořil v roce 1930 postavy Máničky a psa Žeryka, byla slavná sestava kompletní (paní Kateřina neboli bábinka vznikla až v roce 1971). Ve stejném roce Skupa založil samostatné profesionální Divadlo Spejbla a Hurvínka, které úspěšně existuje dodnes, zatímco Loutkové divadlo feriálních osad zůstalo amatérské a v roce 1935 ukončilo činnost.
I když jsou Spejbl s Hurvínkem nejslavnější, nejsou v kontextu plzeňského loutkářství vůbec osamocení. Loutkářská tradice na Plzeňsku patří k nejbohatším u nás, její kořeny sahají až k rodinám kočovných loutkoherců na počátku 19. stol., jako byli Kopečtí, Dubští či Maiznerové, abychom uvedli alespoň některé z nich. A tak není divu, že v Plzni najdeme i Muzeum loutek. Nepřehlédnete ho. Je umístěné v jednom z nejkrásnějších renesančních domů na jižní straně náměstí Republiky, jen pár desítek metrů od již druhého sousoší Spejbla a Hurvínka, které zdobí plzeňský veřejný prostor. O prvním z nich v Šafaříkových sadech jsme se zmínili již v úvodním článku. Druhé vytvořila Lea Vivot, kanadská sochařka českého původu – Spejbl s Hurvínkem, kteří mají pohyblivé hlavy a Hurvínek i oči, sedí na lavičce před někdejší čekárnou elektrické dráhy, dnes bistrem, a dívají se na katedrálu sv. Bartol…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Plzeňsko