Karnak a Luxor
Na východním břehu Nilu leží naproti Údolí králů, na dohled od pohřbených faraonů, dnešní Luxor, půlmilionová metropole Horního Egypta. Na vrcholu své slávy kolem roku 1300 př. n. l. mělo město tehdy zvané Veset celý milion obyvatel a zanechalo tu dalším generacím skvělé památky.
V centru města hned u řeky se rozkládá 260 m dlouhý areál chrámu, který nese stejné jméno jako město – Luxor. Zasvěcen je nejvyššímu z bohů Amonovi. Jeho počátky sahají zřejmě až do Střední říše, jeho nynější podoba pochází z doby Amenhotepa III., na kterého tu později stavebně navázal ještě Ramesse II. V síni Zrození, předchůdkyni pozdějších mammisi (domů Zrození), je v reliéfech zachyceno božské zrození krále Amenhotepa III. Amon si vybral královnu Mutemviju coby matku svého budoucího syna, poslal Thovta (s hlavou ibise), aby jí událost zvěstoval, a stvořitel Nilu a lidí Chnum (s beraní hlavou) dostal za úkol chlapce uhníst z hlíny na hrnčířském kruhu a oživit, včetně jeho dvojníka – duše ka. Bůh ho pak dodatečně uzná za svého syna, proti čemuž božská manželka Mut ani jejich syn, bůh měsíce Chonsu, nic nenamítají: Harémy byly přece odjakživa součástí života orientálních panovníků. A tak se nám tu před očima rodí král Amenhotep III., kterého už známe ze dvou kolosů na protějším břehu Nilu.
Reliéfy v přední části chrámového areálu mají světské náměty. Například obří vstupní bránu (pylon) vysokou 16 m zdobí výjevy z bitvy u Kadeše, kde král Ramesse II. porazil Chetity. Před bránou byly původně dvě obří sochy sedícího a čtyři sochy stojícího faraona a s nimi také dva obelisky. Dochovaly se pouze obě sedící a jedna stojící socha a jeden z obelisků z růžové žuly. Ten druhý krášlí od roku 1836 pařížské náměstí Svornosti (Place de la Concorde) jako dar Muhammada Alího Paši, osmanského místodržícího Egypta (a fakticky víceméně nezávislého vládce země) francouzskému králi po restauraci monarchie. (Na oplátku dostala káhirská Alabastrová mešita nefunkční věžní hodiny.) Slovo obelisk vzniklo z řeckého výrazu obelos („jehla“), v arabštině se jím rozumí paprsek, kdežto původní staroegyptský název techen znamenal „zraňovače nebes“ čili náš mrakodrap.
Přední Ramessovu a zadní Amenhotepovu část chrámu spojuje kolonáda tvořená obřími papyrovými sloupy napodobujícími svým tvarem stvoly šáchoru papírodárného („papyru“). Původně nesly plochou střechu symbolizující nebesa. Na konci žní se tady kdysi dávno dlouhé dny oslavoval svátek úrody Ipet. Nekonečné procesí, nesoucí od řeky bárky se sochami Amona, Mut a Chonsua, se ubíralo cestou lemovanou sfingami s beraními hlavami, neboť Amo…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Egypt
GALERIE
