Piacenza, stotisícová metropole stejnojmenné provincie je dnes známa spíše jako významné středisko petrochemického průmyslu než jako místo, kam by proudily davy turistů, ale kupodivu i ona nám má co nabídnout a rozhodně stojí za návštěvu.
Její poloha v západní části Pádské nížiny propůjčovala Piacenze už odedávna význam opěrného bodu římského panství v severní Itálii. Jako římská vojenská osada Colonia Placentia byla založena v roce 218 př. n. l., ale hned zpočátku musela čelit opakovaným galským útokům. Galové, jak Římané nazývali Kelty, někdy kolem roku 200 př. n. l. dokonce osadu zcela vypálili, takže musela být osídlena novými kolonisty z římského vnitrozemí (kolem 300 rodin). V úvodním článku jsme psali o strategickém významu silnice Via Aemilia, dokončené v roce 187 př. n. l., a právě existence osady při důležitém přechodu přes Pád byla potvrzením této skutečnosti. Ba co více, v následujících staletích se stala křižovatkou cest, rozbíhajících se odtud do různých stran včetně jižní části dnešního Švýcarska.
Ve 3. stol. se Placentia jako první stala obětí germánských kmenů, konkrétně Alamanů pronikajících ze severu. V roce 271 byla po katastrofální porážce římského vojska vypleněna a její obyvatelé odvlečeni do otroctví. To však byl jen začátek pohrom, jimž byla vystavena po celá následující staletí, až do stabilizace poměrů na přelomu tisíciletí.
Ve vrcholném středověku byla Piacenza členem Lombardské ligy, spolku severoitalských měst čelících rozpínavosti císařů ze štaufské dynastie (spolu s Milánem, Bolognou, Modenou, Parmou a dalšími), což ji v bojích o investituru řadilo ke guelfské straně, ale pokud to bylo nutné, neváhala se spojit ani s ghibelliny. V roce 1512 obsadilo Piacenzu papežské vojsko, o 33 let později se stala spolu s Parmou součástí nově vytvořeného knížectví, jež papež Pavel III. z rodu Farnese daroval svému levobočkovi Pietru Luigimu. Ten byl roku 1577 zavražděn, ale Piacenza i s Parmou zůstaly součástí malého vévodství pod vládou rodiny Farnese a i přes podivné (až skandální) okolnosti vzniku nové dynastie nutno přiznat, že vláda rodu Farnese, trvající až do roku 1731, byla pro Piacenzu obdobím rozkvětu, který své stopy zanechal i v dnešní podobě staré části města.
Za napoleonských válek byla Piacenza obsazena Francouzi a v roce 1848 byla jedním z prvních italských měst, které se přihlásilo k iniciativě za nově se rodící sjednocenou Itálii. Až do roku 1859 byla sice obsazena rakouským vojskem, ale referendem z roku 1860 se definitivně připojila ke společnému státu.
Dnešní Piacenza je půvabné, spořádané město, v němž se historie setkává se stavebními úpravami 19. a 20. stol. Středem historického centra, stále ještě vymezeného zachovanými cihlovými hradbami, je Piazza dei Cavalli („Koňské náměstí“) s jezdeckými pomníky vévodů Alessandra I. a Ranuccia I. z ro…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Emilia-Romagna