Když se podíváte na fotografie Gdaňsku z konce 2. sv. války, spatříte apokalypsu. Devadesát procent domů v centru bylo zničených. Když se tudy projdete dnes, třeba po Královské cestě, uvidíte krásně zrekonstruované budovy. Možná, že vypadají ještě lépe než v dobách své největší slávy. Mnohým to připadá jako zázrak. A svým způsobem také je.
Gdaňsk, německy Danzig, zbohatl jako obchodní přístav. Zlatou érou tu bylo období mezi 16. až 18. stol. Většinu obyvatel tvořili Němci, ale žili tu i Nizozemci, Vlámové a lidé jiných národností. Poláci tu v porovnání s Němci byli v menšině. I proto můžete mít z domů v centru pocit, jako byste se ocitli v některém z německých hanzovních přístavů nebo někde v Nizozemsku, neboť bohatí obchodníci si sem zvali stavitele ze zemí, odkud pocházeli. Ostatně sám Gdaňsk rovněž patřil do společenství německých hanzovních měst – plnoprávným členem se stal v roce 1361 a v hanze setrval až do jejího konce o tři století později. Jeho minulost však určitě nebyla jen idylická.
Veletoče historie
Ve 13. stol. byl Gdaňsk napaden řádem německých rytířů, který do Polska naivně pozval mazovský kníže Konrád I., aby mu pomáhal bránit severní pobřeží před nájezdy Prusů. Rytíři se však brzy rozhodli pro vlastní politiku a pro expanzi do Pobaltí. Gdaňsk pro ně představoval tučné sousto a strategický přístav. Dobyli ho a původní slovanské obyvatelstvo vyvraždili. Pak sem přivedli německé kolonisty, což ovlivnilo vývoj města. Polská vojska vyhnala rytíře až po bitvě u Grunwaldu v roce 1410.
V průběhu staletí patřil Gdaňsk střídavě Polsku, Prusku, znovu Polsku a později Německu, ale v některých etapách své historie byl rovněž svobodným městem, s vlastními zákony, soudy, měnou a později i hranicemi. Obstát v těchto historických veletočích nebylo pro jeho obyvatele snadné. To, že Němci tvořili většinu jeho obyvatelstva, se nakonec stalo pro hitlerovské Německo záminkou k nereálným požadavkům vůči Polsku a k napadení nedalekého poloostrova Westerplatte, kde byla polská vojenská posádka. Začala tak 2. sv. válka. Na jejím konci byli Němci odsunuti a místo nich přišli Poláci, většinou z východních částí země. Další veletoč. Polsko začalo město postupně obnovovat. A ta rekonstrukce trvá v podstatě dodnes.
Neprovokovat bohabojné občany
Když vejdeme do centra města Zelenou branou, ocitneme se na Dlouhém trhu. Stojí tu impozantní cihlová radnice ze 14. stol. se svými výpravnými reprezentačními sály a 83 m vysokou věží, ze které je hezký výhled do okolí. Už v roce 1561 byla na špičku věže umístěna pozlacená socha tehdejšího polského krále Zikmunda II. Augusta jako poděkování za to, že vydal toleranční dekret potvrzující stejná práva katolíků a protestantů. Ve stejný den se také poprvé rozezněla zvonkohra tvořená 14 zvonky. Na rozdíl od sochy se nedochovala, ta současná s 37 zvonky byla na věž instalována v roce 2000. Další zajímavou stavbou na Dlouhém trhu je Artušův dvůr, místo, kde se scházeli příslušníci různých cechů, zasedal soud nebo radní, případně tu přijímali zahraniční návštěvy. I zdejší sály demonstrují někdejší bohatství Gdaňsku.
Fontána s antickým bohem Neptunem stála před radnicí už od roku 1633. Fungovala díky tlaku vody z nádrže umístěné na budově Artušova dvora. Původně byl Neptun nahý, časem mu ale zakryli genitálie, údajně ploutví mořského koníka, prý aby neprovokoval bohabojné občany. Dnes je jedním z populárních symbolů města. Na Dlouhém trhu se nekonaly jen trhy, popravovali tu také zločince, kacíře a čarodějnice.
V Dlouhé ulici bydleli ve svých krásných domech nejvýznamnější a nejbohatší občané města. Vyhlášená je také Mariacká ulice s domy, jež mají předsazená schodiště do zvýšeného přízemí, s četnými kavárnami, prodejnami šperků a jantaru nebo s galeriemi.
Největší cihlová katedrála
Mariánská bazilika uprostřed města má být údajně největší gotickou cihlovou katedrálou na světě, kam se vejde až 25 000 lidí. Její věž nabízí další pěknou vyhlídku na město. V interiéru zaujme kromě řady uměleckých děl také pozoruhodný orloj. Vytvořil ho Hans Düringer z Toruně, má tři patra a je 14 m vysoký. Ve své době byl nejvyšší na světě. Nejníže je umístěna kalendářní deska, nad ní je astronomický ciferník a úplně nahoře tzv. divadlo postav, které se dává do pohybu vždy v pravé poledne. Nechybí 12 apoštolů doprovázených smrtkou s kosou, čtyři apoštolové, sv. Tři králové a úplně nahoře u stromu poznání odbíjejí hodiny Adam s Evou.
Podle legendy nechali radní Düringera oslepit, aby už nikdy nemohl vytvořit tak velkolepé dílo. Jenže podobné příběhy se vyprávějí o tvůrcích řady evropských orlojů, včetně toho pražského, a jejich pravdivost je v některých případech sporná. Navíc Düringer postavil později ještě hezčí a složitější orloj v německém Rostocku. Že by to dokázal jako slepý muž? Toto tvrzení vyvolává oprávněné pochy…
Úplné znění článku naleznete zde