Vnitrozemí Sardinie, skalnaté srdce ostrova, žije úplně jiným rytmem než pobřeží. Horská krajina bohatá na lesy, řeky a vodopády je ztělesněním divoké a drsné krásy.
Na první pohled působí krajina se skalnatými vrcholy, zelenými pastvinami, náhorními plošinami, kaňony a staletými lesy dojmem spíše střední Evropy než Středomoří, který narušují jen občasné výhledy na křišťálově čisté moře. Národní park s předlouhým jménem Parco Nazionale del Golfo di Orosei e del Gennargentu vyhlášený v roce 1998 na ploše téměř 740 km2 kombinuje oboje. Začíná na východním pobřeží u zálivu Orosei a stoupá vzhůru do hor. Pár vesnic, chudé horské pastviny, jen málo silnic, z nichž navíc některé náhle končí uprostřed lesa. Nic než samota. Ovce, koně, osli a divoká prasata se volně toulají po loukách a mezi duby cesmínovitými, shora je sleduje orel skalní, který hnízdí na nejvyšších vrcholcích. V nižších polohách s četnými prameny a zurčícími potůčky se rozkládají rozlehlé lesy s kaštany, duby, topoly a jehličnany.
V pohoří Gennargentu s táhlými holými hřebeny najdeme i nejvyšší horu Sardinie Punta La Marmora (1834 m n. m.) a o několik kilometrů dál jen o pět metrů nižší vrchol Bruncu Spina. Na tento masiv navazují vápencové a dolomitové skalní plošiny regionu Barbagia. V masivu Supramonte na nás čeká 200 m hluboký závrt Su Suercone a kaňon Gola di Gorropu, na jehož dně protéká řeka Flumineddu. Stěny nejhlubšího kaňonu v Itálii jsou místy vysoké až 500 m, v nejužším místě od sebe vzdálené 4–5 m. Poblíž Orgosola roste nedotčený les Sas Baddes, jediný rozsáhlejší primární dubový les v Evropě. Na svazích do výšky 1200 m převládá dub cesmínovitý, výše se vyskytují duby pýřité, k typickým dřevinám patří i jalovec a tis. Bohatá a voňavá je i bylinná flóra, kolem poletuji černožlutí otakárci korsičtí. Běžně se tu vyskytují divočáci, divoké kočky a lišky, ale také mufloni, jeleni a daňci. Své kouzlo tu má každé roční období. Na jaře zdobí stepi pestrobarevné sa rosa ʼe monte neboli divoké pivoňky. A ještě než začne léto, naplní se vzduch intenzivní vůní kvetoucího tymiánu. Gennargentu je pohádkovou krajinou i v zimě, kdy vrcholky hor pokryje sníh a vše jako by se zastavilo.
Zdejší vesnice jsou typické archaickou kulturou a tradicemi. Starší ženy ještě stále nosí pestrobarevné oděvy a černé šátky, mladé se zdobí vzácnými rodinnými šperky. Mladíci si zkoušejí svou mužnost v sʼistrumpa, sardinské verzi řecko-římského zápasu, který proslavil město Ollolai, a někdy se utkávají v improvizované poezii za doprovodu cantu a tenóre, typického sardinského polyfonního lidového zpěvu. Počátky cantu a tenóre sahají do dávné minulosti, kdy se pastýři daleko od dom…
Úplné znění článku naleznete zde