Po vlastních, na výletní lodi, v sedle kola, s pádlem v ruce, na bruslích, z deky či od kavárenského stolku. Jezero Alster v srdci Hamburku, rozdělené na dvě části, vnější a vnitřní, láká k procházkám, plavbám, rozjímání, hodinám jógy, sportování či lenošení v trávě. Zde vám bude čerstvý vítr čechrat vlasy, mysl i plachty.

Voda je v Hamburku všude. Hamburk totiž vodě patří. I když zrovna na katastrofální povodeň z února 1962 nikdo nevzpomíná rád a město dnes chrání vysoké protipovodňové hráze. Byla to a je voda, doky páchnoucí dehtem i potem, které učinily z města vlivnou bohatou metropoli. Její zájmy se vždy orientovaly na Severní moře, Atlantik, Středozemní moře, Pacifik, nikoli „dovnitř“, do Německa. V 18. stol. díky čilému obchodování se světem „připlula“ do města káva z Jemenu, tabák z Baltimoru, kakao ze Surinamu. Tento horizont má dodnes myšlení Hamburčanů.

Kdysi byl Hamburk malou osadou rozkládající se na břehu řeky Alster, přítoku Labe, který měří 56 km a protéká jižním Holštýnskem a Hamburkem. Nejznámější částí řeky je stejnojmenné jezero, které vzniklo v roce 1190 přehrazením jejího toku. Voda z něj měla pohánět mlýn. Teprve počátkem 17. stol. bylo jezero rozděleno na dvě části – vnitřní Binnenalster a vnější Außenalster, které formují centrum města, zatímco kolorit jeho západní části je v režii Labe.

První setkání s Alsterem se obvykle odehrává u pouhých 200 m dlouhého a 40 m širokého „malého“ Alsteru přezdívaného i „malé Benátky“ – u kulisy klasicistních arkád z roku 1834 u Radničního náměstí, kde turisté krmí a fotí labutě. O pár metrů dál se již rozprostírá „vnitřní…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Hamburk