2013

Nejsou od Čechova, nýbrž provensálské. Za svými nehybně kamennými tvářemi ale skrývají dramat dost a dost. Trojice románských cisterciáckých opatství…

Dotazy typu „kam se v této části jižní Francie podívat, co navštívit, co nevynechat“ dostávám jako profesionální frankofonní kouč a člověk, který v Provenci občas sám žije, od lidí, kteří se tam chtějí podívat, velice často. Nedávno jsem dostal ale záludnější dotaz od někoho, kdo by tam chtěl žít natrvalo – jak se co nejrychleji integrovat, sžít s krajem a jeho obyvateli?

Dostává se mu různých přívlastků – mystický, tajemný, záhadný… A samozřejmě také krásný, ale protože krásné je v Provenci vlastně všechno, v orientaci to příliš nepomůže. Podle mnohých je kvintesencí provensálského venkova, přehlídkou vesnic a městeček trůnících často jako hrdé klobouky na hlavách kopců a kopečků, krajem stálezelených lesů, říší tajuplných hub vyvažovaných (skoro) zlatem. Jedním slovem – Luberon…

Jižně od Avignonu a severně od Arles táhne se od východu k západu mezi řekami Rhônou a Durance, od Tarasconu k Orgonu, vápencový hřeben. Spíše hřebínek. Pětadvacet kilometrů na délku, šest osm na šířku, nejvyšší vrcholek nemá ani pět set metrů. Ale jméno Les Alpilles hrdě zvoní a spolu se strohostí vzhledu dává vzpomenout na pobratima rozměrů nesrovnatelných, vzdáleného nejen v prostoru, ale i zrodem – geologicky jde o pokračování Luberonu, nikoli součást Alp…

Takhle nevypadá milosrdenství, pokora a láska, ale dokonce ani rozmařilost a přepych. Daleko snadnější je představit si tvrdost, pýchu, nepřístupnost. Papežský palác v Avignonu se nejvíce ze všeho podobá vojenské pevnosti. Nic to však nemění na tom, že je ztělesněním nejblyštivějšího století v historii města…

Každý návštěvník Provence narazí dříve či později na košatou legendu, která je spojena s mnoha zdejšími místy a památkami, jako správná pohádka v sobě skrývá i draka a popisuje počátky křesťanství na jihu Francie…

Každoročně 24. a 25. května se v malebném rybářském městečku Saintes-Maries-de-la-Mer (česky Svaté Marie z moře) koná velkolepá pouť. Sjíždějí se sem poutníci i turisté z celé Evropy, mezi nimi až 50 000 Romů. Zatímco 25. května jsou křesťanskými věřícími uctívány svaté Marie, o den dříve oslavují Romové svou patronku „svatou“ Sáru…

U východní hranice historického Comté de Provence, hrabství provensálského, leží v kopcích nad Cannes, pár kilometrů od pobřeží Středozemního moře, město Grasse. Z dávného biskupského sídla a centra koželuhů vzniklo hlavní město světového voňavkářství, které z této své slávy žije dodnes, udržuje a rozvíjí tradici sahající až do 16. století, i když nejvýznamnější hráči současného byznysu s vůněmi mají v globalizovaném světě svá sídla úplně jinde…

A jede se na výlet – loď se jen nepatrně pohupuje, moře je klidné, sluníčko svítí, co více si přát! Ale pozor, náš cíl má temnou minulost. Čeká nás totiž château d’If, díky Alexandru Dumasovi jedna z nejslavnějších věznic světa…

Málokde se v Provenci obejdeme bez kopců a hor. Alespoň na obzoru vždycky nějaký kopeček spatříme. Jen v Camargue ne. Nadmořská výška nejvyššího místa tu činí čtyři a půl metru, u nejnižšího musíme začít záporným znaménkem (-1,6 m). Pohled se zastaví jen o řady stromů vysázených jako větrolamy nebo porosty vysokého rákosu lemující vodní kanály a břehy vodních ploch…

Už Jindřich IV. řekl, že Francii může panovat jen ten, kdo ovládá Marseilli.
Druhé největší francouzské město bylo vždycky určitým protikladem
metropole nad Seinou. Aristokraticky vznešená Paříž a plebejská Marseille.
Marseille omšelá a ukřičená, bezprostřední a přátelská v záplavě slunce,
neřestná a zločinná ve stínu noci, otevřená celému světu, roztažená
po okolních kopcích, nahoru a dolů, světlo a tma, peklo a ráj, láska a nenávist…

Říká se o něm, že je snad největší v Evropě a kromě svého amerického jmenovce nemá, co se vzhledu týká, konkurenta na celičkém světě – Grand Canyon du Verdon neboli tradičně Les Gorges du Verdon…

Arles se může honosit řadou významných rodáků včetně římského císaře Konstantina II., ale z hlediska slavných obyvatel vešlo do obecného povědomí především v souvislosti s pobytem dvou protagonistů moderní malby. Byli jimi Vincent van Gogh a Paul Gauguin, kteří k Arles neměli z dřívějška žádný vztah a navíc zde pobyli jen velmi krátce – van Gogh od února 1888 do května 1889 a Gauguin pouze od října do prosince 1888. Pouhých devět týdnů jejich společného pobytu však přesto patří k nejznámějším kapitolám dějin evropského umění…

Původně jsem chtěl dát úvodnímu článku stejný název, pod jakým už léta o tomhle koutu Země přednáším: Provence – jméno, které voní. Jenže pak jsem si uvědomil, že by to bylo vůči čtyřem dalším smyslům nespravedlivé. Provence je zapojí všechny…