V hinduistické kultuře se kultu plození přikládal velký význam. Podle staroindické teorie kámy (smyslné touhy, žhavé vášně a erotického chtíče), která je v hinduistickém náboženství považována za jeden z nejmocnějších impulsů lidského konání a prvotní příčinu všeho bytí, není plození prvořadým cílem. Stejně významná, a při určitých tantrických úkonech i důležitější, je nespoutaná a promyšlenými praktikami prodlužovaná sexuální rozkoš.
Névárci – původní obyvatelé Káthmándského údolí – byli a jsou horkokrevnými lidskými bytostmi se vším, co k tomu patří. Svědčí o tom řezby s erotickou, z evropského pohledu až pornografickou tematikou, pocházející převážně z 16. a 17. stol. Bývají působivým doplňkem bohatě zdobených chrámových vzpěr některých chrámů v Káthmándském údolí. Pod skvostnými, jemně vypracovanými sochami božstev najdete velmi realistické výjevy zachycující zcela beze studu nespoutaná milostná spojení. S velkou fantazií a v mnoha obměnách. Objevíte tu souložící dvojice, trojice i čtveřice v neuvěřitelných situacích a akrobatických pozicích.
Nechybí ani pářící se zvířata. Kuriózně působí dvojice slonů, jež se miluje „tváří v tvář“, samice na zádech, samec nad ní, na zvířata zcela nepřirozeně. Této poloze se někdy říká „misionářská“. Kolují totiž historky o tom, že misionáři přicházející do exotických zemí hlásat křesťanskou víru byli zděšeni faktem, že se zde lidé milují všelijak, nejčastěji pak zezadu jako zvířata. A tak své ovečky začali přesvědčovat o bezbožnosti jejich počínání. Je snad toto zobrazení návodem, jak se milovat správně po křesťansku, nebo je hříčkou a výrazem pobavení neznámého umělce?