Fauna Havaje
Havajská příroda je unikátní, ale zároveň nesmírně křehká. S příchodem člověka a zavlečením řady druhů rostlin a živočichů se počet těch původních začal zmenšovat. Nejrapidnější úbytek nastal během posledních dvou století, kdy vlivem intenzivního využívání přírodních zdrojů došlo k likvidaci místních biotopů a vymizení více než 250 živočišných a rostlinných druhů. Mnohé z těch, co přežily, jsou na seznamu ohrožených. S rozvojem turistiky a růstem počtu obyvatel je ochrana zbytků havajské divočiny stále velmi aktuálním a citlivým tématem. Přesto tu zůstává jeden biotop, který je činností člověka dotčený relativně málo. Jeho štěstí spočívá v jeho velikosti. Sahá, kam až oko dohlédne, a pak ještě mnohem dál za obzor.
Rezervace uprostřed Pacifiku
Pro původní obyvatele souostroví byl oceán přirozenou součástí jejich životního prostoru. Na oceánu se cestovalo i bojovalo, ale především byl pro domorodce základním zdrojem obživy. Tehdejší rybolov mohl však jen stěží ohrozit biologickou rovnováhu. Teprve intenzivní lov velryb přivodil Pacifiku první velký ekologický šrám. Naštěstí lidská civilizace zavčas objevila ropné produkty, poptávka po velrybím tuku poklesla a následná ochrana kytovců zabránila jejich vyhubení. Další rána přišla v podobě komerčního rybolovu. Zvláště po druhé světové válce začal prudký nárůst počtu obyvatel na ostrovech společně s moderními způsoby rybolovu způsobovat úbytek žádaných druhů ryb, na který často navazoval pokles stavů dalších mořských živočichů, kteří byli na těchto druzích závislí.
To, že i zdánlivě nevyčerpatelný oceán si zasluhuje naší ochranu, si uvědomil prezident a velký milovník přírody Theodore Roosevelt již v roce 1909, když vyhlásil pás ostrovů a atolů na severozápad od osmi hlavních havajských ostrovů za rezervaci. Byla to reakce na nekontrolovaný lov mořských ptáků, kteří hnízdili na opuštěných skaliskách, ostrovech a atolech. Území změnilo několikrát svůj statut, až prezident George W. Bush vyhlásil v roce 2006 vody kolem Severozápadních havajských ostrovů národní památkou. Pod názvem Papahānaumokuākea Marine National Monument se stala jednou z největších mořských rezervací na světě. Přesto trvalo ještě dalších pět let, než byl v celé oblasti zakázán rybolov a lov dalších mořských živočichů.
Podivný a nevyslovitelný název vznikl jako pocta dvěma božstvům. Prvním je matka Země a stvořitelka ostrovů Papa, druhým její manžel, bůh oblohy Wakea. Celý název ve volném překladu znamená „široké místo, které zrodilo ostrovy pod přívětivou oblohou“. Oblast je opravdu rozlehlá – chráněná část oceánu včetně deseti atolů a ostrovů s mnoha skalisky, podmořskými lavicemi a mělkými šelfy má rozlohu přes 360 000 km2, což je více než území celého Německa. Rezervace sahá od ostrova Nohia až k téměř 2000 km vzdálenému atolu Kure. Žije v ní 70 % všech korálů v amerických vodách, přičemž Kure je nejsevernějším atolem na světě vůbec. Podle posledních výzkumů je skoro třetina všech druhů korálů v rezervaci endemických. Na severozápadním konci rezervace je endemická více než polovina všech korálových ryb, které se tam vyskytují.
Písečné pláže ostrovů jsou významné pro rozmnožování pěti ohrožených druhů karet. Odhaduje se, že zde klade vejce 90 % celé havajské populace karety obrovské. Svůj domov tu má i většina světové populace jednoho ze dvou původních druhů havajských savců, tuleně havajského. Jeho znepokojivě klesající počet se v rámci mořské rezervace pohybuje mezi 1100–1200 jedinci.
V roce 2010 byla rezervace zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO, ale na rozdíl od jiných lokalit se obvyklý nával turistů nekonal. Vstup i veškeré aktivity v chráněném území podléhají přísné kontrole. Nutností je předem vyžádané povolení, jichž se vydává limitované množství. Zatímco pohyb laiků i odborníků v rezervaci je legislativně ošetřen, žádná obrana neexistuje proti zanášení břehů odpadky, které jsou smrtelným nebezpečím pro různé živočichy. Každoročně plní odborné časopisy i webové stránky rezervace tragické obrázky uhynulých ptačích mláďat s žaludky ucpanými plastovými výrobky, či tuleňů zamotaných do zbytků rybářských sítí. A tak si, přes veškerou snahu státu Havaj i federální vlády, globální civilizace vybírá svou daň i na takto nekompromisně chráněném místě.
Kočovníci oblohy a oceánu
Původní rezervace na Severozápadních havajských ostrovech vznikla na ochranu ptačích hnízdišť. Na zdejších skaliskách a atolech nachází útočiště 19 z 22 havajských druhů mořských ptáků, celkový počet jedinců hnízdících v rezervaci se odhaduje na 14 milionů. Hnízdí zde 99 % světové populace albatrosů laysanských a 98 % albatrosů černonohých. Přestože na některých ostrovech ohrožují mořské ptactvo zavlečené druhy savců (např. krysy), jiné ostrovy jsou lidskou činností téměř nedotčeny. Díky velkým vzdálenostem jsou jednotlivé ostrovy od sebe dostatečně izolované, což umožnilo vznik unikátních endemických druhů žijících vždy pouze na jediném ostrově. Například na Nihau se vyskytují čtyři druhy suchozemských ptáků a 12 druhů rostlin, které nenajdeme nikde jinde na světě. Vzhledem k malé populaci a velikosti ostrova se dá předpokládat, že tyto unikáty čeká v budoucnu neodvratné vyhynutí…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Havaj