Ostrov Icukušima (známý také pod názvem Mijadžima) najdete v severozápadní části Hirošimského zálivu, na západě „Vnitřního moře“ Setonaikai. Dojedete k němu z Hirošimy snadno lodí. Jak napovídá sám název (dávné sloveso „icuku“ znamená „očištěný předstoupit před božstvo“, „šima“ pak „ostrov“), Icukušima je ostrovem, který pro mnoho lidí od pradávna díky své podmanivosti představuje posvátné místo naplněné uctíváním přírody a jejích božstev. Svědčí o tom i řada starodávných kamenných luceren a neustále přítomní posvátní jelínci „šika“.
Icukušima vystupuje počínaje sklonkem historické doby Heian (794–1185) coby jeviště přelomových historických událostí. Je to zejména díky tehdy sílícímu vlivu věhlasné šintoistické svatyně Icukušima, podle historických pramenů založené roku 593, a pochopitelně i díky příhodné pozici ostrova jako námořního uzlu, vstupní brány do Hirošimy. Již v roce 1643 ho japonský neokonfuciánský filosof a učenec Hajaši Gahó zařadil spolu s písečnou kosou Amanohašidate a skupinou malebných ostrůvků v Macušimě mezi tzv. tři nejčarokrásnější pohledy v Japonsku. Dnes se jim říká Nihon sankei, doslova „tři japonské scenerie“. Japonci tradičně rádi přirovnávají to které místo ke krásám přírody. Tuto tradici definoval již čínský básník Po Ťü-i tvořící za dynastie Tchang na konci 8. a v 1. pol. 9. stol. V jedné ze svých básní vyjádřil intenzivní vzpomínky na drahého člověka právě ve chvílích padajícího sněhu, svitu Luny nebo girland květů. Básnický výraz „sníh, Měsíc a květy“ (sinojaponsky čtený secu-gecu-ka) se tak stal jedním z čínských a japonských estetických kánonů, synonymem pro pojmenovávání přírodních krás. V případě třech japonských scenerií označuje sníh Amanohašidate, Měsíc Macušimu a konečně květy Icukušimu. V posledním případě však platí, že květy zde symbolizují momidži, do nádherného nachu zbarvené podzimní listy javorů. Ne náhodou jsou jednou z místních vyhlášených pochoutek koláčky momidži-mandžú ve tvaru javorových listů, plněné tradičně anko, sladkou pastou ze sójových bobů, ale i „západním“ vanilkovým krémem.
Ostrov, kde trvale žije 1800 obyvatel a jenž se rozkládá na 30,2 km2 žulového podloží, navštívilo v roce 2023 přes 4,5 milionů turistů. Internetová stránka Tripadvisor věnovaná cestování jej v roce 2011 zařadila na první místo mezi nejoblíbenějšími výletními destinacemi zahraničních návštěvníků v Japonsku. Dominantou je nesporně již zmiňovaná svatyně, uvozená olbřímí, rumělkově natřenou (japonsky ninuri) největší dřevěnou šintoistickou bránou torii v Japonsku, zvanou zde ó–torii (doslova „velká brána torii“). Je vysoká bezmála 17 m, tyčí se ve volném moři ve vzdálenosti 196,4 m od svatyně a v době odlivu k ní lze dojít pěšky. Bránu tvoří dva mohutné pilíře vytesané z kafrovníků (kusunoki), podepřené celkem čtyřmi po…
Úplné znění článku naleznete zde