Banja Luka
Kalná líná Sáva vymezuje geografické rozhraní mezi střední Evropou a Balkánem. Krajina na obou březích je ale stejná. I z bosenské strany obklopuje Sávu úrodná rovina. Tudy do Bosny napochodovala okupační vojska Rakousko-Uherska, po stejné cestě, která pak spojí svoji trasu s řekou Vrbas, se šinula k moři embéčka těch šťastných Čechoslováků, co obdrželi devizový příslib. A v současnosti zde opět každým rokem od konce května povážlivě vzroste počet vozidel zahraničních cestovatelů.
Vytížená komunikace se k Vrbasu přiblíží ve chvíli, kdy namísto nížiny ovládnou krajinu kontury kopců, u jejichž úpatí si zabrala prostor Banja Luka, která se pyšní pozicí druhého nejlidnatějšího města Bosny a Hercegoviny. Zároveň je správním sídlem a neoficiální metropolí bosenské entity Republika srbská. „De iure“ ale hlavním městem entity formálně zůstává Sarajevo, přesněji Istočno (Východní) Sarajevo, což je ta část Sarajeva, jež podle Daytonské dohody připadla Republice srbské.
Dvacáté století městu nepřineslo štěstí, jelikož se během něj třikrát ocitlo v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. A každá z těchto událostí znamenala větší či menší jizvu. Nejtěžší ránu uštědřilo Banja Luce roku 1969 extrémně silné zemětřesení, které ji proměnilo v trosky. Ani 2. sv. válka se s městem nemazlila: ustašovská správa tehdejšího Nezávislého státu Chorvatsko tu nařídila zbourat nový pravoslavný chrám Nejsvětější Trojice a pak rozpoutala hon na Srby, antifašisty i ostatní menšiny. Za občanské války se zase terčem pogromů stali místní Chorvaté a hlavně Bosňáci. Srbští extremisté pak za podpory vedení města koordinovaně zbořili šestnáct islámských svatyní, včetně mimořádně hodnotné Ferhad-pašovy mešity (Ferhadija džamija) z 2. pol. 16. stol. Nezaměnitelná architektura Ferhadije byla výjimečná syntézou osmanského orientálního stylu s dědictvím byzantského stavitelství, jež se nejvíce promítlo do podoby centrální kupole, která nezapřela inspiraci ve starých ortodoxních kostelích. Říká se, že Ferhad-paša získal prostředky na stavbu mešity jako výkupné, když propustil ze zajetí syna habsburského generála Herberta VIII. z Auerspergu a nádavkem rodině předal i uťatou generálovu hlavu. Obnova zničené mešity se táhla 15 let a od roku 2016 je znovu staronovým šperkem centra Banja Luky.
Ferhad-paša, který pocházel z prominentní rodiny Sokolovićů, se zároveň považuje za zakladatele nynějšího města. Avšak historie Banja Luky se píše podstatně déle. Od Ferhadije vede ulička k pevnosti Kastel. I když město obklopují hory, pevnost byla vybudována vedle řeky, odkud ji dvě dokonale zamaskované studny zásobovaly filtrovanou vodou. Původně představoval Kastel samostatné vojenské město, které střežilo neklidné pohraničí před habsburskými útoky ze severu, při nichž císařská armáda dotírala na slábnoucí Osmanskou říši. Za válečného stavu Kastel pojmul tisíce vojáků. Pod povrchem pevnostních nádvoří se našly vrstvy se zbytky raně křesťanské baziliky i římského vojenského tábora. Antičtí legionáři tu střežili solnou stezku vedoucí do Panonie.
Podobně jako italská Verona, rovněž Banja Luka má svůj příběh zakázané lásky. Hlavní hrdinkou je muslimská krasavice Safikada, místem…
Úplné znění článku naleznete zde