Pro ústí řeky užívá galicijština obecně výraz „ría“, v množném čísle „rías“. Jelikož se mnoho tamních řek vlévá do moře specifickým způsobem, Galicie oběma výrazy obohatila geomorfologickou terminologii. Pokud je řeč o riovém pobřeží, jde o typ členitého mořského pobřeží, kde moře proniká do pevniny zužujícími se zálivy, jež vznikly zatopením říčních údolí v místech jejich ústí. K tomu může dojít třemi způsoby – poklesem pevniny, zdvihem mořské hladiny anebo kombinací obojího. Rías se podobají fjordům, což není náhoda, protože ty vznikaly obdobně, pouze s tím rozdílem, že v jejich případě byla zatopena ledovcová údolí s mnohem strmějšími svahy. Ještě je vhodné připomenout, že české odborné názvosloví dlouho používalo výraz „riasové pobřeží“, dnes však většinou dává přednost druhé variantě.
Riové pobřeží Galicie se dělí na dvě oblasti, Dolní (Rías Baixas) a Horní (Rías Altas), jejichž styčným bodem je legendární Konec světa alias obec Fisterra se stejnojmenným mysem. V těchto místech se začíná měnit charakter krajiny – směrem k jihu přibývá vzrostlé zeleně včetně lesů a modelace terénu je celkově poklidnější. Severním směrem naopak pobřeží vystavené bezprostřednějšímu vlivu Atlantiku divočí, převahy tu nabývají skalnaté útesy, zatímco vegetace v chladnějším a větrnějším podnebí řídne. Úsek pobřeží táhnoucí se až k přístavu A Coruña si dokonce vysloužil přezdívku Costa da Morte čili Pobřeží smrti, protože tady na dně spočívá mnoho vraků lodí, které v nepříznivém počasí nezvládly obtížné plavební podmínky.
Této části pobřeží se na naší dvoudenní cestě po oblasti Rías Altas věnovat nebudeme, vydáváme se dále na sever. První zastávkou je malé město Pontedeume na břehu řeky Eume, která se tu vlévá do zálivu Ría de Ares. Název města je složeninou jména řeky a kamenného mostu, městského symbolu, po němž překračují řeku i poutníci na anglické svatojakubské cestě. Jeho historie začíná ve 14. stol., kdy zdejší šlechtic Fernán Pérez z vlivného rodu Andrade nechal na místě starého dřevěného mostu vybudovat kamenný se 68 gotickými oblouky. Ten byl v 2. pol. 19. stol. nahrazen mostem současným, který překonává půlkilometrovou délku sice jen 15 nelomenými oblouky, jinak se však formou ke svému předchůdci hlásí.
Pontedeume má nevelké, ve svahu usazené historické jádro, s mnoha malebnými zákoutími, s klasicistním arcibiskupským palácem a s krásnou kamennou radnicí ze 17. stol. Jeho úzkými uličkami stoupáme svahem k farnímu kostelu sv. Jakuba, který je bohužel zavřený. Umě…
Úplné znění článku naleznete zde