V působivém prostředí meandrů řeky Vltavy se zachoval skvostný historický celek zahrnující přes tři stovky gotických a renesančních staveb. Korunovaný rozsáhlým zámeckým areálem představuje vzácné urbanistické dílo s neopakovatelnou atmosférou. Zápis města na seznam Světového dědictví jeho mimořádnou hodnotu jen potvrdil.
Z polohy Českého Krumlova vychází i staroněmecký původ jeho názvu Crumbenowe, přeložitelný jako Křivý luh. Vystihuje zdejší esovitě zakřivený tok Vltavy, kde kolem roku 1250 založili pozdější páni z Krumlova původní gotický Hrádek. Když jedna z větví mocného rodu Vítkovců s erbovním znakem pětilisté růže v roce 1302 vymřela, hrad i erb zdědili příbuzní Rožmberkové, jejichž třísetletá vláda přinesla rozkvět zámku a prosperitu celému městu. Petr I. z Rožmberka usiloval o povznesení Krumlova na úroveň královské Prahy. Nejbohatší šlechtic země, nejvyšší komorník a zemský hejtman v Čechách založil mimo jiné špitál s kostelem sv. Jošta, jenž poskytoval základní zaopatření pro nemocné a chudé obyvatele města. Začal také budovat kostel sv. Víta, jehož osmiboká věž představuje moc církevní, zatímco zámecká věž, druhá dominanta města, symbolizuje světskou vládu. Velkorysá podoba chrámu pochází z dob vlády Jindřicha III. z Rožmberka, zbožného a ambiciózního šlechtice. Prostor je dlouhý 44 m, široký a vysoký 20 m. Výška postranních lodí dosahuje výšky lodi hlavní, což chrám řadí mezi kostely halového typu.
Vrcholu dosáhla rožmberská doba s nástupem poslední rodové generace, bratrů Viléma a Petra Voka. Starší Vilém se díky svému původu a schopnostem rychle vypracoval až na post nejvyššího pražského purkrabího, králova zástupce v zemi. Čtyřmi sňatky se dostal do přízně nejvýznamnějších rodů české, rakouské, německé, španělské, italské a polské šlechty. Výnosy z hospodářského podnikání mu umožnily vést okázalý způsob života, budovat nové stavby a ještě být mecenášem vědy a umění. Viléma oslnila renesanční Itálie, kde pobýval s dalšími českými šlechtici. Povolal proto italské mistry, kteří strohý gotický palác přestavěli na pohodlné a honosné renesanční zámecké sídlo. Renesanční eleganci vtiskl zámecké věži stavitel Baldassare Maggi z Arogna, do pátého patra přidal navíc arkádový ochoz, z něhož je dnes z výšky asi 80 m nad hladinou Vltavy úchvatný výhled na město a okolí. Nejvyšší krumlovskou siluetu ještě zkrášlil malíř Bartoloměj Beránek-Jelínek, jenž ji spolu s přilehlým Hrádkem, původním palácem, pokryl malbami s převážně figurálními motivy. Není divu, že Karel Čapek popsal krumlovskou věž jako nejvěžovatější věž ze všech věží. Velkými úpravami prošel i Horní hrad, kde pracoval italský stavitel Antonio Drizzan, zvaný Vlach, a později dvorní stavitel Maggi. Malířské práce v interiérech a na III. a IV. nádvoří zámku jsou patrně dílem rožmberského malíře Gabriela de Blonde. Poslední větší úpravy zámku nechal Vilém z Rožmberka provést roku 1588.
Malebná zdobnost zámecké renesance z časů posledních Rožmberků inspirovala krumlovské měšťany. Renesanční duch se promítl v průčelích domů, jež zdobí nejen typická sgrafita, ale i nápaditá, až vtipná malířská výzdoba. Nejproslulejší je iluzivní malba oken na tzv. Krčínově domě Na Louži, z nichž vyhlíží i opička. Slepé arkády na…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Česko – památky UNESCO