Z místa, odkud po desetiletí odjížděly vlaky naložené uhlím, se stalo místo setkávání lidí, sportu, přírody i odpočinku. Tam, kde kdysi stoupal prach z těžebních strojů, kouř ze záparu uhlí a hukot pásových dopravníků, se dnes vlní hladina jezera, na níž se odráží silueta Hněvína a nad níž krouží racci. Jezero Most není jen „obyčejnou“ vodní plochou vzniklou zatopením bývalého lomu, nýbrž ztělesňuje příběh jedné z největších proměn krajiny v novodobých dějinách České republiky.

Pamatuji si dobu, kdy jsem o myšlence vodní rekultivace bývalého lomu Ležáky v Mostě nadšeně vyprávěl lidem na vernisážích fotografií věnovaných přeměně této jedinečné industriální krajiny. Ne, že by tomu snad nikdo nevěřil, ale bylo to cosi vzdáleného, cosi v oparu a severní Čechy se stále potýkaly s nálepkou krajiny zatížené průmyslem a povrchovou těžbou uhlí, kam by za rekreací jel jen málokdo. Dnes je všechno jinak. Jezero Most jako ukázková přeměna důlní krajiny se stalo novým symbolem těchto změn. Nejen v letní sezoně, ale doslova po celý rok láká davy nadšených turistů z celé ČR i ze zahraničí. Konají se zde závody, festivaly a další akce mezinárodního formátu.

Jak se to mohlo během jedné dekády stát? Inu, někdy se odvážné vizionářské myšlenky musí nejdříve naplnit, aby jim lidé uvěřili. Každopádně to, co se v poslední dekádě děje na Mostecku a v přilehlých oblastech Podkrušnohoří, je velký fenomén, za který jsou místní lidé vděční a město Most ho hrdě zasadilo na mapu atraktivních míst k návštěvě.

Pohled do historie
Ještě před několika desetiletími se zde ozýval hukot rypadel a krajina mizela pod vrstvami skrývky nebo v jámách po vytěženém uhlí. Bohužel, spolu s částí krajiny zmizelo i královské město Most, jež se rozkládalo na úbočí vrchu Hněvín se stejnojmenným hradem. Tato bolestná jizva zůstane v srdci mosteckých starousedlíků asi už navždy. Změna režimu bohužel přišla příliš pozdě – zchátralý, ale historicky cenný klenot mezi našimi městy s počátky už v 10. stol. byl v 70. letech obětován pro velké zásoby uhlí pod ním. Povedlo se z něj zachránit díky mimořádnému inženýrskému počinu z roku 1975 alespoň děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie, který jako největší přesunutá stavba světa putoval po kolejích asi 850 m a stojí nedaleko jezera jako jeho dominanta a sugestivní vzpomínka. Naše mladší generace, která starý Most nezažila, se už tolik nevrací k pohnuté historii místa a užívá si spíše toho nového moderního, co Mostecké jezero a jeho okolí nabízí. Ale k tomu, aby se z celé oblasti stala tato unikátní rekreační zóna, vedla dlouhá cesta…

Od roku 1900 zde fungoval důl Richard, záhy po válce přejmenovaný na důl Ležáky, který patřil mezi největší povrchové doly své doby. Po ukončení těžby v lomu, který spolkl i královské město, se zvažovala právě vodní hydrická rekultivace, tedy zatopení zbylé jámy. Rozhodnutí jít touhle cestou bylo logické a odpovídá to i samotnému názvu města Most. Celá oblast Podkrušnohorské pánve byla před staletími podmáčenou oblastí, geomorfologickou pánví ohraničenou hradbou Krušných hor ze severu a Českým středohořím z jihu. Díky jílovitému podloží se zde trvale držela voda a z historických pramenů víme, že tu kolem jezer a močálů bývalo hodně větších i menších mostů a hatí. Až do roku 1981 tu existovala vodní nádrž Dřínov, jakýsi předchůdce jezera Most, překvapivě jen o něco menší než současná vodní plocha. Tato nádrž pod zámkem Jezeří nakonec též ustoupila těžbě, konkrétně lomu Československé armády.

Plány do budoucna jsou ale v tomto kraji jasné, cílem je vracet oblast postupně do původního stavu. Už nyní se částečně zatápí i toto území, a Mostecko tak jednou bude rekreační oblastí plnou jezer. Zvláště impozantní jsou potom právě plány na obří jezero pod zámkem Jezeří, ale na to si ještě chvíli počkáme. Přestože přeměny krajiny nejdou dělat mávnutím kouzelného proutku, je tempo změn, jaké okolí Mostu zažívá, nevídané.

Můj děda, Ing. arch. Václav Kubricht, byl jako hlavní architekt města Mostu v 80. letech právě vedoucím týmu, jehož úkolem bylo vytvořit Severočeský hnědouhelný generel – jakýsi vizionářský plán, jak by celá oblast mohla v budoucnu vypadat. Slovo rekultivace bylo v té době v plenkách a o odborné postupy, které byly v mnohem zcela nové a pokrokové, se postaral Ing. Stanislav Štýs, otec rekultivací. Šlo o jeden z nejambicióznějších rekultivačních projektů v ČR, který vyšel během let na miliardy a jehož cílem bylo vytvořit rekreační a ekologicky hodnotnou krajinu. Od prvotního generelu do současného stavu uplynuly dvě generace a další dvě generace bude zhruba trvat, než se kompletní vize pro Mostecko naplní.

Přírodní hodnota Jezera Most
A jak probíhalo samotné napouštění jezera? Přirozenými srážkami by se tak velké a hluboké jezero napouštělo celá desetiletí (jezero má objem zhruba 70 milionů m³), a proto hlavním zdrojem vody byl přivaděč z řeky Ohře přes Nechranickou přehradu. I tak napouštění zahájené v říjnu 2008 trvalo skoro šest let, až do roku 2014, kdy byla dosažená cílová hladina 199 m n. m. V průběhu hydrické rekultivace se zároveň muselo řešit mnoho technických problémů: stabilita svahů, kvalita vody, chemismus důlních vod, zarybnění, sukcese vegetace a především hledání rovnováhy mezi přírodou a rekreací, tedy mezi „rekultivovanou krajinou“ a spontánním vývojem přírody.

Díky hledání této rovnováhy se zadní část jezera rozumně nechala přirozenému vývoji bez velkého zásahu a slouží mimo jiné jako útočiště pro mnoho zvířat a jako významné hnízdiště a zimoviště vodních ptáků. Návrat života do těchto míst byl ale překvapivě rychlý a ještě překvapivější byla následná druhová diverzita. Najdeme zde například přes 350 druhů cévnatých rostlin, zimují zde tisíce ptáků. Objevuje se zde pravidelně mnoho vzácných druhů a zatoulanců – např. berneška tmavá, potáplice severní, hoholka lední – velmi vzácná severská kachna, která se na jezeře objevuje během silných zim, turpan hnědý – potápivá mořská kachna s charakteristickým tmavým zbarvením, dále třeba morčák malý. Pravidelný je výskyt orla mořského, v rákosí hnízdí sýkořice vousatá a mnoho dalších druhů. Lokalita je velmi významná jako zimoviště racků. Jsou jich tu tisíce, ornitologové zde napočítali už devět druhů včetně raritních pozorování racka mořského, šedého a v rámci výjimečné migrační trasy i racka malého, nejmenšího ze všech druhů racků. Zajímavostí je každoroční komentované sčítání ptáků, které u jezera pořádá mostecké muzeum.

V blízkosti jezera se nachází též ptačí park Střimická výsypka. Je to krásná ukázka toho, že posttěžební krajina může získat i vysokou přírodovědnou hodnotu, dokonce vyšší, než byl původní stav. Ze stejného důvodu se na jezeru Most záměrně nevytváří rybářská voda, ale především rekreační a ekologický systém. Mezi základní ryby zde patří okoun říční, síh maréna, lín obecný, sumec velký, štika obecná, plotice obecná, perlín ostrobřichý nebo ježdík obecný. Z biologického hlediska je zajímavá přítomnost síha marény, druhu typického spíše pro chladná a čistá jezera. Největší pozornost mezi rybími obyvateli ale vzbuzují především velcí sumci, kteří díky mimořádné hloubce a kvalitě vody mohou dorůstat impozantních rozměrů. Krásné tmavé sumce lze při troše štěstí a klidu pozorovat v průzračné vodě i z lodi nebo paddleboardu. Jezero má totiž díky úctyhodné hloubce 75 m samočisticí schopnost, tu ostatní jezera nebo rybníky nemají.

Zpřístupnění veřejnosti

Obyvatelé Mostu se dlouho těšili na oficiální otevření a přístup k jezeru. Vzhledem k tomu, že území bylo dlouhou dobu stále v důlním režimu, přístup k němu byl jen na povolenky. Já měl to štěstí, že jsem jako fotograf dokumentující rekultivace a postupné napouštění jezera oficiální povolení měl a mohl jsem jezero fotit ze břehu, z letadla, helikoptéry nebo motorového člunu v dobách, když se napouštělo, proto také mohl vzniknout ucelený fotografický cyklus Jezero Most. Ta syrovost krajiny, která se teprve formovala do finální podoby, byla z mého pohledu nejfotogeničtější. Oficiální otevření rekreačního areálu proběhlo až v roce 2020 a i pak pokračovalo postupné budování nutné infrastruktury. Nyní jsou zde již kompletně vybudované cyklostezky, inline okruh, pláže s lehátky, mola, občerstvení, odpočívadla a veškeré kvalitní zázemí pro návštěvníky a turisty.

Jezero Most je samozřejmě vyhlášenou sportovní destinací nejen pro vodní nemotorové sporty. Nabízí se zde plavání, paddleboarding, kajaky a kanoe, veslování, závody oblíbených dračích lodí, windsurfing, jachting menších plavidel a dálkové plavání. Zajímavostí je běh kolem jezera a otužování, ve kterém zde padl zároveň světový rekord zapsaný v Guinnessově knize – největší množství otužilců naráz ve vodě, bylo jich téměř 2500. Vrcholem pak byl v roce 2024 Olympijský festival, který k jezeru přilákal tisíce návštěvníků a vzácných hostů nejen z oblasti sportu.

Okolí jezera se již nyní stalo jedním z nejviditelnějších příkladů transformace celého Podkrušnohoří z oblasti spojované s těžbou v oblast spojovanou s odpočinkem. Novou identitu Mostecka podporuje i současná radnice a Jezero Most se otvírá i velkým festivalovým událostem. Po prvotním festivalu The Most Fest našel u jezera Most svůj domov největší Drum & Bass festival na světě Let It Roll, který loni poprvé přilákal desítky tisíc návštěvníků z České republiky i zahraničí. Šlo o výraznou propagaci Mostecka mezi mladou generací a ukázku toho, že rekultivované území může hostit akce evropského významu. Mostecké jezero navíc získalo loni titul Venue roku 2025 v kategorii nejlepší místo pro pořádání festivalů. Je proto jasné, že množství jedinečných kulturní akcí zde bude jen narůstat.

Jezero Most dnes připomíná, že i krajina poznamenaná intenzivní těžbou může získat nový život. Hladina jezera o ploše zhruba 309 ha neodráží pouze okolní kopce a oblohu, ale symbolicky také proměnu celého regionu, jenž dokázal svou minulost přetavit v novou budoucnost. Za mě má Jezero Most jednu věc, kterou nemají mnohé rekultivace v Evropě – je na něm vidět celý ten dynamický příběh. Když stojím na břehu jezera a vybavuji si vize, které měl děda před desítkami let a ukazoval mi je na mapě jako malému klukovi, nebo když si vzpomenu, jak mě táta vzal poprvé na obří bagr, kde jako zámečník pracoval, a já si mohl sednout na místo bagristy a „natěžit si“ kousek uhlí, tak vnímám, že se zde dívám na kus historie. A právě ten kontrast mezi průmyslovou minulostí a dnešní jezerní krajinou dělá toto místo tak silným.