Na úpatí Krušných hor, jen několik kilometrů od někdejších uhelných revírů Mostecka, se za mohutnými zdmi skrývá jeden z nejcennějších klášterních komplexů v českých zemích. Cisterciácký klášter v Oseku sice není tak známý jako Sedlec či Vyšší Brod, přesto představuje mimořádné svědectví o duchovních, hospodářských i kulturních dějinách severních Čech. Jeho osudy odrážejí téměř všechny zásadní zvraty české historie – středověkou kolonizaci, husitské války, barokní rozkvět, komunistickou perzekuci i složitou obnovu po roce 1989.
Počátky kláštera sahají na přelom 12. a 13. stol. Cisterciáčtí mniši z kláštera Waldsassen v Horní Falci přišli původně do Mašťova, odkud však po několika letech kvůli sporům s původním donátorem Milhostem odešli. Nový domov nalezli pod ochranou mocného rodu Hrabišiců v Oseku, kde roku 1196 vzniklo z popudu velmože Slávka I. u románského kostela sv. Petra a Pavla klášterní provizorium. Zakladatelský rod poskytl konventu rozsáhlé majetky, takže cisterciáci mohli již roku 1207 započít s výstavbou nového kláštera a rychle se stali významnou hospodářskou i kulturní silou regionu.
Řád cisterciáků patřil ve středověké Evropě k nejdynamičtějším. Mniši přinášeli nové zemědělské postupy, zakládali rybníky, osady i hospodářské dvory a významně přispívali ke kolonizaci dosud málo osídlených oblastí. Také Osek se postupně stal centrem rozsáhlých držav v Podkrušnohoří.
První století existence kláštera nebyla klidná. Osek opakovaně zasáhly vojenské konflikty. Již ve 13. stol. byl klášter vypleněn během mocenských sporů mezi králem Václavem I. a jeho synem, budoucím králem Přemyslem Otakarem II., a později také braniborskými vojsky. Mniši odtud dokonce odešli na tři roky do Míšně. Přesto si klášter dokázal udržet hospodářskou sílu a význam. Ve 14. stol. se dokonce stal „královským klášterem“ pod přímou ochranou panovníka.
Největší katastrofu přinesly husitské války. V roce 1421 byl klášter husitskými vojsky dobyt a vypálen, mniši však stačili před blížícím se vojskem uprchnout. Vůbec největší pohromu zažil klášter v roce 1429, kdy byl znovu husity vydrancován a vypálen a většina zdejších mnichů byla povražděna. Ani konec husitských válek nepřinesl oseckému klášteru očekávanou úlevu. Zpustošený konvent se potýkal s úbytkem řeholníků, ztrátou rozsáhlých majetků (na čemž se velkou měrou podíleli i čeští panovníci) i s dlouhodobými hospodářskými problémy. Po desetiletích postupného úpadku byl klášter roku 1580 jako „zpustlý“ zrušen a skoro na půl století se z něj stala letní rezidence pražských biskupů.
Obrat nastal v 17. stol. Již v roce 1624 bylo rozhodnuto o obnově kláštera a o dva roky později sem přišla nová komunita mnichů. Po skončení třicetileté války, v nových politických a náboženských poměrech, jež se v českých zemích na několik století stabilizovaly, nastal pro osecký klášter čas…