Cestovatelé znají Horu Svatého Šebestiána především jako poslední obydlenou výspu naší vlasti, která se rozostřeně mihne za okny auta před státní hranicí. Hlavní mezinárodní tepna se vzápětí vyhoupne na táhlé horské pláně a svižným rovným úsekem, co svádí k přidání plynu, vstoupí do Německa.

Společně se sousedním Výsluním podává Hora Svatého Šebestiána jedinečné svědectví z doby kolonizace náhorní plošiny ve střední části Krušných hor, jež se odehrála v prvních dekádách novověku. Hoře Svatého Šebestiána pravděpodobně předcházela jakási menší osada, přesto ale můžeme říci, že vznikla takřka na zelené louce, a to zcela plánovitě, podle předem dané koncepce, uspořádání i infrastruktury, s centrálním náměstím a pravoúhlou sítí ulic. I zde o zbudování sídla rozhodla přítomnost využitelných nalezišť rud. Počátky obce spadají zhruba do druhého desetiletí 16. stol., v roce 1563 jí římský císař a český král Ferdinand I. udělil městská práva a v roce 1597 císař Rudolf II. povýšil Horu Svatého Šebestiána na královské horní město. Dále již spíše stagnovala, ale všechno zlé je k něčemu dobré. Díky tomu, že se těžiště zájmu přestěhovalo jinam, uchovalo si město původní dobovou dispozici a považuje se za mimořádně hodnotnou ukázku renesančního urbanismu ve středoevropském prostoru.

Hora Svatého Šebestiána se diametrálně liší od našich klasických sídel: oproti městům jí chybí periférie s paneláky i průmyslovými areály a na rozdíl od vesnic zase postrádá zemědělské usedlosti, farmy či venkovská hospodářství. Příchozí se tak během okamžiku přesunou z otevřených travnatých pastvin do typických uliček českého maloměsta lemovaných v centru patrovými budovami a na okraji rodinnými domky. Horu Svatého Šebestiána sice pošramotily války i požáry a renesanční prvky tamní architektury překryly pozdější úpravy, starobylý duch tu však zůstal přítomný, což potvrzuje i empírový šat budovy bývalé radnice, kde portál nad vchodem zdobí městský znak. Až do 60. let minulého století vévodil náměstí monumentální novorománský kostel zbořený roku 1967, částečně pro zchátralost a také na nátlak vojáků, protože vysoká kostelní věž představovala nápadný orientační bod. Kostel připomíná kovová plastika symbolické chrámové brány doplněná reliéfem s podobou svatyně. Patronem chrámu byl sv. Šebestián. Kupodivu zde volba světce nesouvisela s jeho funkcí ochránce př…