Čínská čtvrť svými čistými fasádami a ulicemi zcela zapadá do představ, které Singapur dnes provázejí. Přitom je fascinujícím místem, jež dokonale ilustruje pestré dědictví města a zároveň ukazuje, jak se historie proměňuje v moderní centrum života. A ve zdejším muzeu se přesvědčíte, že minulost této části města byla leckdy složitá a pořádku hodně vzdálená.
Podle Rafflesova plánu se jednotlivá etnika v Singapuru usazovala v oddělených enklávách. Tato segregace měla za cíl předejít konfliktům a usnadnit správu města s rychle rostoucí populací. Čínská čtvrť, která se začala rodit od roku 1828, se záhy rozrostla v největší a nejhustěji osídlený distrikt, kam směřovali zejména chudí čínští přistěhovalci hledající lepší budoucnost. Každá skupina si zabrala určitou ulici, kde pak jejich život organizovala klanová sdružení (kongsi), která fungovala jako úřady práce, banky, školy i pojišťovny. Kongsi sice zajišťovaly, že nikdo nezemřel hlady, ale tento systém měl i svou temnou stranu spočívající v napojení na tajné společnosti (triády), jež kontrolovaly hazard, prostituci a obchod s opiem. Smith Street byla proslulá svými nevěstinci, zatímco v temných koutech Pagoda Street kvetla opiová doupata. V komunitě, do níž britská policie neměla dlouhou dobu přístup, si triády vytvořily vlastní soudní systém. Zrada nebo spolupráce s úřady se trestaly s extrémní krutostí, aby sloužily jako odstrašující příklad pro ostatní. Za vyzrazení jmen vůdců byl viník umístěn do bambusové klece na prasata a za odlivu vhozen do bahnitého ústí řeky. Tento rituální trest symbolizoval, že odpadlík není hoden lidského pohřbu. Členové, kteří nesplnili rozkaz, byli často poznamenáni odříznutím části ucha, což z nich udělalo doživotní vyvrhele, které žádný jiný klan nezaměstnal. Za menší prohřešky, jako bylo zatajení části zisku z opiového doupěte, následovalo veřejné bičování rákoskou před radou starších. Právě zde mají kořeny dnešní singapurské tělesné tresty.
Triády kontrolovaly i příchod nových přistěhovalců. Jejich agenti pod přísliby velkolepé budoucnosti verbovali muže v chudých čínských provinciích. Náklady na jejich cestu zaplatila triáda. Po příjezdu do Singapuru však byli tito přistěhovalci drženi v zamčených skladech, dokud jejich „dluh“ nekoupil majitel plantáže nebo opiového doupěte. Dělník musel pracovat až tři roky bez platu, jen za stravu a opium, aby splatil cenu své jízdenky. Triády hlídaly každý jeho krok; útěk byl prakticky nemožný, protože bez ochranného tetování nebo klanového pasu byl uprchlík okamžitě dop…
Úplné znění článku naleznete zde