Italové jsou temperamentní, hluční, výbušní lidé s přehnanou gestikulací. Alespoň tak je známe z italských filmů, především komedií. Obyvatelé Kampánie nejsou jiní, jen je jejich chování ještě mnohem přehnanější, teatrálnější. Ale lze se tomu divit? Žijí přece v kraji, v němž i hlavní město nádherně položené v aréně zálivu připomíná antické divadlo a navíc dalo světu dva z výstředních žánrů, operu buffu a commedii dell´arte.

Obyvatele Kampánie spojuje s Čechy způsob, jakým dokázali vždy a znovu vyzrát na cizí vládce, jimž museli v průběhu věků sloužit. Příslušníkům obou národů je vrozena jistá poťouchlost ve vztahu k autoritám. Jinak jsou ale Kampánci, a nejvíc Neapolitánci, neobyčejně vnímaví, živí, dokážou se radovat z každé krásné chvilky a jejich lehkomyslnost a bezstarostnost jsou pověstné. Nemyslí na minulost ani na budoucnost, žijí pouze přítomností. Na druhé straně však snadno podléhají okamžitým náladám.

Kampánci mluví velmi rychle a překotně, jejich gesta jsou prudká a divoká, doprovázená živou mimikou a častými výkřiky. Pozorujeme-li jejich výbušný projev nenápadně delší dobu, spatříme, jak po očku zjišťují, jsou-li středem pozornosti. Jsou vášniví a ohniví s typickými reakcemi: radostí, zármutkem, netrpělivostí. A tím, jak většinou tráví čas na ulici, jsou stejně úžasnými herci, jako vděčnými diváky. Často nastavují uši, aby zaslechli, o čem se vedle mluví, a skrytě sledují, co se tam děje. Pozorování sousedů, ale i zvídavých turistů se věnují raději, než sledování televize.

Snad za tím věčným přehráváním stojí i místní dialekt. Kampánci prokládají řeč zdrobnělinami a polykají koncovky. Led…