Braniborsko

Braniborsko
„Plachetnice, pohled do dálky, osamělé podzimní procházky, relativní klid, je to ráj!“ zapsal si v roce 1929 Albert Einstein, když se s manželkou Elsou a oběma dcerami nastěhoval do dřevěného domku pár kilometrů od Postupimi. Pozval tam i svého syna Eduarda, kterému v dopise napsal: „Přijeď sem, kašli na svět“. Nechte se i vy zlákat kouzlem jedinečnosti země, která byla po staletí v centru nejenom německého dění a bez níž by byl svět chudší o unikátní paláce, zahrady, lesy, říční oblasti či jezera, ale také o jednu hlíznatou rostlinu.

Pestrá pohostinná spolková země mezi Labem a Odrou nabízí nepřeberné množství zážitků i aktivit. Kouzlo honosných sídel a nádherných zahrad nejen Bedřicha Velikého, rozmanitou říční a jezerní krajinu, tajuplný Spreewald neboli Sprévský les či tradice Lužice. Vydat se lze po stopách sprévských okurek či hrušek z Ribbecku, pruské Arkádie nebo studené války, zajít na husí trh, na některý z mnoha hudebních festivalů, zahrát si golf, užít si termální či přírodní lázně, ba dokonce tropické ostrovy, kochat se tradičními tkalcovskými domy v Postupimi, adventními trhy v komplexu Krongut Bornstedt, který je součástí Světového dědictví UNESCO, nebo si nechat orazítkovat dopis Ježíškovi na „jeho“ poště v Himmelpfortu. Vybírat můžete z husté sítě cyklostezek, ochutnat kreace z místního rakytníku zvaného „citron severu“, jehož nakyslou chuť vyváží třeba sladké palačinky v postupimské Holandské čtvrti. Při troše štěstí zahlédnete v rákosí bobra či vydru a bez námahy najdete místa, kde vás z rozjímání vyruší pouze volavka či šustící křídla jeřábů.

Auto v této spolkové zemi nejlépe odstavte. Připravili byste se totiž o mnohem intenzivnější zážitek, jaký vám nabídne krajina z perspektivy jiného dopravního prostředku. Tím může být kolo, ale v Braniborsku, zemi s největší hustotou vodních ploch v Německu, také nejrůznější plavidla, z nichž mnohá si zde kdekoli hravě vypůjčíte. Od lodiček, které využívají dokonce i pošťáci či hasiči, přes kánoe, kajaky, motorové čluny či plachetnice. Můžete pádlovat nebo se jen tak osvěžovat v některém ze stovek jezer či v řekách, jakými jsou Spréva, Havola, Odra, Labe či Elster. Nebo závodit s větrem na kole a vydat se na něm za kyselými kořeněnými okurkami přímo z dřevěného sudu do Zelených Benátek, jak se přezdívá unikátní krajině Spreewaldu, v jehož spletitých říčních ramenech žijí vzácné druhy rostlin a živočichů. Biosférická rezervace Schorfheide-Chorin se zase pyšní největšími souvislými bukovými lesy ve střední Evropě.

Své nezaměnitelné kouzlo má i národní park Údolí dolní Odry, jediný v Braniborsku, stejně jako 11 přírodních parků či velká jezera Schwielowsee, Scharmützelsee s lázněmi Bad Saarow nebo Werbellinsee, které spisovatel Theodor Fontane kdysi přirovnal k pohádce. Poté, co před lety utichly obrovské bagry, které v srdci Lužice po desetiletí dolovaly „hnědé zlato“, vznikla v této části Braniborska, rovněž bohaté na řeky a rybníky, rekreační oblast s více než dvaceti umělými jezery, které jednou propojí splavné kanály.

Brandenburg, Kraj Bramborska, Bramborg/Brannenborg. Název, ať už německy, dolnolužickosrbsky či dolnoněmecky, označuje region s populací čítající na dva a půl milionu lidí a rozlohou 29 654 km². Jde o největší z nových spolkových zemí, která v současných hranicích existuje od 1. srpna 1992. Mimo velká města, jako jsou stošedesátitisícová metropole Postupim, Cottbus, Brandenburg na Havole nebo Frankfurt nad Odrou, je Braniborsko docela řídce osídleno. Jeho území je součástí Severoněmecké nížiny, na západě ho obtéká Labe, na východě tvoří jeho hranici Nisa a Odra. Německá část Dolní a Horní Lužice tvoří jihovýchod oblasti, na severozápadě Braniborska se rozkládá Prignitz, na severovýchodě Ukerská marka. Jádro Braniborska se dodnes označuje jako Braniborská marka.

Oblast dnešního Braniborska obsadili asi 500 let př. n. l. Germáni, které po stěhování národů vystřídaly v 6. a 7. stol. kmeny Polabských Slovanů – Havolanů a Luticů. Branibor bylo středověké označení slovanského hradiště. Poté následovaly dvě vlny německé kolonizace. V té první dobyl území Braniborska v roce 928 Jindřich I. Ptáčník. Ke střetům mezi Slovany a Němci pak docházelo až do 12. stol., kdy oblast definitivně ovládl Albrecht I. Medvěd z rodu Askánců, v roce 1157 založil Braniborskou marku a prohlásil se braniborským markrabětem.  Od roku 1320 se marka stala jedním z mocenských bojišť mezi Wittelsbachy a Lucemburky. V roce 1373 získal Braniborsko spolu Horní Falcí císař Karel IV. a začlenil ho do svazku zemí Koruny české. Už tehdy panovník prozíravě odhadl geopolitický význam Braniborska. Jeho syn Zikmund v roce 1415 převedl Braniborsko i s kurfiřtstvím jako říšské léno na Hohenzollerny, kteří pak vládli v Braniborsku dalších pět století.

Na počátku 16. stol. bylo již Braniborsko součástí Hornosaského kraje, později se stalo jedním z pilířů rodícího se nového státu. Braniborsko-Prusko 18. ledna 1701 povýšilo na Pruské království, které se 18. ledna 1871 stalo klíčovou součástí nově vyhlášené Německé říše. Pruské království trvalo přes 200 let a bylo jedním z nejmocnějších evropských států. Po první světové válce se jeho nástupcem stal v rámci Výmarské republiky Svobodný stát Prusko, který existoval do roku 1947. Versailleský mír připravil Prusko o četná území. Za nacistické „třetí říše“ byl stát zbaven autonomie, po skončení druhé světové války patřil do sovětské okupační zóny. V dobách NDR Braniborsko jako správní oblast neexistovalo, protože členění na spolkové země bylo v roce 1952 zrušeno a nahrazeno okresy. Spolkovou zemí se tak opět stalo až po znovusjednocení Německa v říjnu 1990. Braniborsko ale nebylo obnoveno přesně v hranicích původní země z let 1947–1952. Upravena byla státní hranice s Meklenburskem-Předním Pomořanskem a k Braniborsku byla připojena některá města a obce sousedního Saska-Anhaltska, kterému naopak zůstaly některé braniborské oblasti. Nejdůležitějším motorem růstu moderní spolkové země je export, zejména produkty farmaceutického a leteckého průmyslu. Ty patří mezi tradiční průmyslová odvětví společně s kovoprůmyslem, automobilovou a filmovou branží či dřevozpracujícím průmyslem i biotechnologiemi.

Lépe než historické letopočty vykreslí obrázek o pohnutých a napínavých dějinách Braniborska více než tři stovky muzeí, ale také stovky hradů, zámků, panských sídel, klášterů, kostelů, z nichž mnohé můžete obdivovat u vodní hladiny. Jsou mezi nimi nejen památky zapsané na seznamu Světového dědictví UNESCO, ale také třeba zámky Rheinsberg nebo Branitz, barokní klenot klášter Neuzelle, filmový park Babelsberg, bývalý skrývkový most F60 v Lužici, huť Peitz založená už v roce 1550, lodní zdvihadlo Niederfinow či „první vzorové socialistické město“ Eisenhüttenstadt s dokumentačním centrem každodenní kultury v NDR, které ukojí každou „ostalgii“.

Mezi Labem a Odrou najdeme mnoho míst a památníků připomínajících historii. Nejenom architektonické a krajinné skvosty, památky průmyslového dědictví, ale i třeba postupimský zámek Cecilienhof v anglikánském stylu, kde se v létě 1945 vítězné mocnosti dohodly na rozdělení Německa a Evropy. Najdeme i připomínky hrůz nacismu, jakými jsou bývalé koncentrační tábory v Ravensbrücku a Sachsenhausenu. Svědek období studené války, most Glienicker Brücke, na kterém si mocnosti měnily špiony, je dnes rušnou dopravní tepnou, ale nabízí i jedinečný výhled na okolní zámky a parky.

K neopakovatelným zážitkům patří rovněž pozorování tažných ptáků či pohled na krajinu z první zemské stezky v korunách stromů, která vede ve výšce až 23 m. Nachází se nedaleko bývalého plicního sanatoria u Beelitzu v regionu Fläming. Komplex 60 budov na ploše 200 ha postavili počátkem 20. stol. pro pacienty s tuberkulózou. Během druhé světové války byl areál těžce poškozen a po ní ho zabrala Rudá armáda. Až do roku 1994 tam Rusové provozovali vojenský špitál. Pokusy o přestavbu na rehabilitační centrum skončily kvůli nedostatku peněz fiaskem, až přišel nápad vybudovat v již památkově chráněné zóně uprostřed dvě stě let starého lesoparku stezku v korunách stromů. Procházka s patřičným nadhledem tak má v sobě něco typicky braniborského. Spojuje přírodní krásy, architekturu i pohnuté dějiny a je stejně magickým místem jako celé Braniborsko.

Braniborsko