Po čtyřech hodinách plavby se před námi největší ostrov v Baltském moři vynořil z hustého deště jen pár minut před přistáním. Trajekt ze svých útrob vypustil do přístavu ve Visby desítky aut, řadu z nich s připojeným karavanem. Gotland v létě vítá návštěvníky z celé Evropy, ale hlavně ze Švédska. Od poloviny 17. století ostrov patří švédskému království, pamatuje ale také doby relativní samostatnosti, stejně jako časy, kdy kvůli své strategické poloze na poloviční cestě mezi švédskou pevninou a Pobaltím musel mnohokrát strpět cizí nadvládu.
Gotland ovládali Dánové, meklenburští piráti, řád německých rytířů a v roce 1808 nakrátko i Rusové. V Baltském moři se křižovaly obchodní cesty, a tak není divu, že již od 9. století se kupci zastavovali ve Visby, jehož obyvatelé se zapojovali do obchodů s cizími státy a uzavírali smlouvy s panovníky z dalekých evropských zemí. Obchodní společnosti ve Visby prosperovaly už dávno před založením hanzovní organizace, která sdružovala města, jejichž společným zájmem byla ochrana námořního obchodu. V roce 1161 s nimi Gotland uzavřel smlouvu, podle níž se mohli zdejší obchodníci volně pohybovat po celé saxonské oblasti a německým obchodníkům bylo dovoleno se usazovat ve Visby, jež se stalo jedním z nejvýznamnějších center obchodu. Němečtí osadníci značně přispěli k rozvoji města, postavili například řadu několikaposchoďových skladišť s typickými vysokými stupňovitými štíty. Visby se stalo jedním z nejvýznamnějších měst středověké Evropy a mohlo se svým strategickým významem poměřovat i s Londýnem a Paříží.
Doby největší slávy připomínají středověké domy a někdejší skladiště, která sloužila hanzovnímu obchodu. Město obklopují tři a půl kilometru dlouhé a přes deset metrů vysoké hradby, jež ho chránily před útoky. Dodnes se zachovaly ve velmi dobrém stavu. V dobách jeho největšího rozkvětu stálo ve Visby 16 kostelů, více než v kterémkoliv jiném švédském městě. Většina jich nepřečkala reformaci, obyvatelé si je rozebrali na stavební materiál a dnes je připomínají jen kamenné ruiny. Největší, katedrála Domkyrkan Sankta Maria z přelomu 12. a 13. století, byla původně postavena pro přijíždějící německé obchodníky a stala se německým farním kostelem. Její hlavní loď byla později rozšířena, aby mohla sloužit jako skladiště, do něhož bohatí kupci ukládali svůj majetek, hlavně zlato a záznamy o obchodech. Nejpozoruhodnější částí katedrály jsou její věže s barok…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Švédsko