Newyorské metro má už více než stoletou tradici. V druhé polovině 19. století zajišťovaly většinu newyorské veřejné dopravy vlaky na vyvýšených konstrukcích, lidově nazývané „EL“ (elevated line), které však vadily při pohledu ulicemi a způsobovaly nepříjemný hluk. Dnes můžeme jejich zbývající sekce vidět v oblasti Bronxu, Queensu či Brooklynu. V roce 1904 byla otevřena první linka podzemní dráhy, která začínala u radnice a vedla až na 145. ulici. Měla celkem 28 stanic. Tím byla zahájena výstavba jednoho z nejefektivnějších systému metra na světě. Dnes má metro 468 stanic a asi 1160 km tratí. Na rozdíl od většiny velkých měst jezdí zdejší metro 24 hodin denně 365 dní v roce. Spojuje čtyři z pěti newyorských boroughs (kromě Staten Islandu) a za jeden pracovní den přepraví v průměru téměř pět milionů cestujících. Má však i své problémy. Protože vznikalo v dobách soupeření střídavého a stejnosměrného proudu, byl systém postavený na stejnosměrný proud, který propagoval Thomas Alva Edison, ačkoliv nakonec zvítězil jeho soupeř Nikola Tesla se střídavým proudem. Proto je dodnes nutno proud do systému usměrňovat. Hodně stanic prošlo rozsáhlou rekonstrukcí, ale díky svému stáří má newyorské metro stále jisté problémy, které pramení z jeho konstrukce. Stavba metra je většinou provedena podpovrchovým způsobem, a tak vesměs kopíruje třídy a ulice. Proto bývá teplota uvnitř stanic v létě k nevydržení, zatímco interiéry vozů jsou klimatizovány na 18 °C, takže citlivějším lidem může cestování metrem v létě způsobovat problémy.
Každého návštěvníka New Yorku jistě překvapí obrovské množství žlutých taxíků. Jedná se o tzv. taxi s licencí, vozy, které operují, respektive nabírají zákazníky na Manhattanu na jih od 96. ulice. Mají úředně stanovený cenový limit za ujetou vzdálenost podle taxametru i za čekání v zácpě či na zákazníka. Po New Yorku jich jezdí kolem 13 tisíc, což může v různých momentech vyvolat pocit, že na ulicích žádná jiná vozidla neexistují. Žlutý taxík se zastavuje zamáváním, pokud má rozsvícený střešní transparent, což znamená, že je volný. Když má zhasnuto či svítí nápis off-duty, je zbytečné na taxík mávat. Žluté taxíky nemají dispečink, proto se nedají volat telefonem. I hotelová služba je obvykle přivolává píšťalkou. Není třeba se obávat předražení cesty, neboť nad jejich službou bdí rozsáhlý úřad Taxi & Limousine Commission, který může přestupky proti dobrým mravům trestat až odebráním licence řidiči. Většina taxikářů má automobil i licenci pronajatu na kratší či delší dobu. Zpravidla jde o imigranty první generace. Každý pouliční zločinec ví, že taxikář pracuje většinou s hotovými penězi, a tak se řidiči občas stávají terčem přepadení. Přestože musí skládat zkoušku z anglického jazyka, jejich znalosti angličtiny i New Yorku jsou často prachbídné. Proto je dobré několikrát se ubezpečit, že řidič dobře pochopil pasažérovo přání. Platí se obvykle hotově a k ceně se přidává spropitné cca 15 %. V současnosti se připravuje rozsáhlý projekt na přechod k úspornějšímu a čistšímu provozu. Podle něj by měly všechny žluté taxíky jezdit do pěti let na hybridní pohon. Kromě žlutých taxíků existuje široká řada dopravních služeb, které lze zavolat přes dispečink. Jsou to různé typy automobilů, limuzín či dodávek, které většinou pracují za hodinovou sazbu nebo za fixní ceny do určitých míst, například na letiště. Nad 96. ulicí operují většinou taxíky přes dispečink, které často nemají taxametr, takže je nutno cenu dohodnout předem. Takovou službu většinou přivolávají zřízenci hotelu nebo restaurace.
Rockefeller Center mezi Pátou a Šestou avenue je největší soukromě vlastněný komplex budov svého druhu na světě. V dobách, kdy sem New York ještě zdaleka nedosahoval, koupil si tu profesor botaniky David Hosack pozemek, na němž chtěl vybudovat botanickou zahradu. Provoz zahrady se však ukázal příliš drahý, a proto ji profesor prodal státu New York. Ten ji obratem ruky daroval Kolumbijské univerzitě, která ji pak pronajímala farmářům. V druhé polovině 19. století zde vyrostla zástavba luxusních domů, které však zpustly poté, co se na Šesté avenue postavila vyvýšená dráha. V době prohibice to byla nechvalně známá čtvrť, kde se ilegálně popíjel alkohol. Významný mecenáš John D. Rockefeller Jr. si v roce 1928 pozemek pronajal od univerzity až do roku 2015 s úmyslem postavit zde novou, gigantickou budovu opery. Hospodářská krize však jeho plány zhatila a Rockeffeler se rozhodl pro kombinovaný komplex komerčních budov a veřejně prospěšných prostor. K nim patří například Radio City Music Hall s obrovským sálem pro téměř 6200 diváků. Nejvyšší budovou a středem celého komplexu je 260 metrů vysoký mrakodrap General Electric. Přímo před ním se nachází Rockefellerovo náměstí s pozlacenou sochou bájného Prométhea. Část víceúrovňové plochy náměstí slouží v letě jako kavárna a v zimě jako kluziště. Přímo nad Prométheem bývá postaven newyorský vánoční strom, který obvykle pochází ze státu Maine. Hned za stromem jsou televizní studia světoznámé televizní stanice NBC. Z náměstí lze projít Kanálovými zahradami na Pátou avenue, kde stojí socha Atlanta držícího nebeskou klenbu. Komplex tvoří 14 budov ve stylu art deco, které byly otevřeny v roce 1940, a dalších pět budov, jež vznikly po druhé světové válce. Budovy jsou propojeny společným podzemím s parkovišti, obchody a restauracemi. V komplexu pracuje asi 65 000 lidí. V přízemí budovy GE lze pomocí počítačového vyhledávače nalézt, ve které budově, patře a dveřích hledaný člověk pracuje.