Rozmanitost Izraele je vzhledem k velikosti či spíše nepatrnosti jeho území až neuvěřitelná a je vcelku jedno, zda bereme na zřetel poměry přírodní, politické, náboženské anebo jiné. Značnou měrou se na tom podílí i Tel Aviv, který současně dokládá i složitost izraelských poměrů. Třeba už jen tím, že je i není hlavním městem země.
Tel Aviv a Jeruzalém, dvě výrazné individuality, které bez sebe nemohou být, ale které na sebe také často hledí skrz prsty. Není divu, světské záležitosti a požitky tu stojí proti tradicím, duchovnu a víře, a jak známo, ne vždy se protiklady přitahují. Pokud se hlavního města týká, Izraelci museli upřednostnit to druhé, prostě se nemohli odklonit od symbolu své existence, od města měst vzývaného po několik tisíciletí. Kvůli izraelsko-palestinskému sporu však světové společenství tuhle volbu dodnes odmítá a většina států, jež udržují s Izraelem diplomatické styky, má své ambasády v Tel Avivu. Je to ale i výhodné, protože největší izraelské město má už dlouho v mnoha směrech vedoucí postavení.
Na konci historie dlouhé jen o málo víc než jedno století stojí aglomerace s více než třemi miliony obyvatel, která je hlavní vstupní branou země i jejím finančním, obchodním a kulturním centrem. Ne, zakladatelé města si jistě ani ve snu nedokázali představit, že jimi započaté dílo dojde tak úspěšného naplnění, i když mu na cestu životem vybrali příhodné jméno. Tel Aviv čili Pahorek jara chápali jako symbol světlé budoucnosti, stálého rozkvětu.
S tou historií je to ovšem trochu složitější, protože k Tel Avivu už od roku 1950 patří také Jaffa. S ní se dostáváme v čase někam úplně jinam. Vždyť právě odtud se vydal biblický Jonáš na plavbu, která skončila v útrobách „veliké ryby“, a pokud místo bible upřednostníme archeologii, ocitneme se čtyři tisíce let nazpět, v nejvýznamnějším přístavu palestinského pobřeží hned po Akku.
Procházka starou Jaffou je konstantou všech turistických prohlídek Tel Avivu, přičemž sama několik konstant nabízí – půvabnou čtvrť starých arabských domů s galeriemi a krámky uměleckých řemesel, archeologické vykopávky pod širým nebem i v podzemí a zastavení u Brány víry, jejímž autorem je známý izraelský sochař Daniel Kafri, který se narodil na samém konci druhé světo…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Izrael