Krkonošská příroda se díky své jedinečnosti stala předmětem zájmu přírodovědců již v poslední třetině 19. století. Cesta od prvních ochranářských iniciativ k vyhlášení národního parku však byla dlouhá a plná překážek. Několik desetiletí trvající snahy řady významných osobností vyvrcholily v květnu 1963 vyhlášením Krkonošského národního parku (KRNAP). V letošním roce si tedy připomínáme 45. výročí jeho existence.
Krkonoše jsou izolovaným ostrůvkem horské přírody. Díky geografické poloze a nadmořské výšce vystupující nad horní hranici lesa (1250–1350 m) byly ve čtvrtohorních ledových dobách významnou biogeografickou křižovatkou. Na ní se setkávaly různé druhy alpínské a arktické fauny a flóry, které byly na ústupu před ledovci rozšiřujícími se sem z jihu i severu. Tato skutečnost spolu s ledovcovou modelací terénu, vznikem karů a vrchovištních rašelinišť dala vzniknout unikátní mozaice krkonošské přírody, která v sobě spojuje prvky severské, středoevropské i alpínské. Odrazem této specifické biogeografické polohy Krkonoš je druhová pestrost jejich vegetace. Od ústupu posledního zalednění v Evropě uplynulo asi 10 000 let. Stejně dlouho trvá izolace některých organismů na krkonošských hřbetech, která vyústila ve vznik nových odlišných druhů, poddruhů a variet, krkonošských endemitů
Od 13. století, kdy začala kolonizace Krkonoš, zasáhli lidé několikrát významně do jejich vzhledu. Během druhé poloviny 16. století byly vykáceny takřka všechny původní, převážně smíšené lesy s převahou jedlí a buků. Z této rány se Krkonoše již nikdy nevzpamatovaly, a přestože byly opětovně zalesněny, původní druhová skladba vzala za své. Dalším negativním jevem byl sběr léčivých bylin, který dosáhl zejména v druhé polovině 18. století takových rozměrů, že řada lokalit byla vážně poškozena. A to byl důvod k učinění prvního konkrétního kroku k prosazení ochrany přírody. V roce 1904 vydalo c. k. místodržitelství v Praze výnos k ochraně krkonošské flóry. Téhož roku vyhlásil Jan Nepomuk hrabě Harrach na svém panství první krkonošskou rezervaci v Labském dole.
V meziválečném období ohrožoval křehkou přírodu Krkonoš zejména prudce rostoucí a zcela živelný rozvoj turistického ruchu. První československá vyhláška o ochraně krkonošské květeny byla vydána v Jilemnici v roce 1920. Nadch…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Krkonoše