Každý kus země má svou dominantu. Stejně, jako je pro obyvatele východního podhůří Krkonoš takovým majákem Sněžka, v západní části tohoto pohoří je obdobným symbolem Kotel.
Kotel leží na Českém hřbetu a je velmi nápadný především dvojicí karů – Velkou a Malou Kotelní jámou. Právě podle těchto ledovcových kotlů otevřených k jihovýchodu také dostal své jméno. Než se však ujalo (nejprve v německé podobě Kessel nebo Kessel Koppe), byla to dokonce (Rokytnická) Sněžka – (Rochlitzer) Schneeberg, pro Čechy pak Sněžná hora ze starých urbářů či Kokrháč. Toto zvukomalebné a domorodci dosud občas používané pojmenování připomíná, že se nad horou, která má ostatně také hřebínek, stejně jako hlasitý opeřenec, pro obyvatele Rokytnice a Pasek rozsvěcel nový den.
Kotel je hora lákavá a tajemná, neodolatelně přitahující poutníky. Neláká je do záhuby, ale za poznáním, a dává jim možnost pocítit velebnost hor. Dvakrát v roce je „magnetismus“ Kotle obzvlášť silný. Na podzim pokryje hřebeny hor první sníh, zatímco podhůří je ještě plné barev, s nimiž bělostný závoj silně kontrastuje. Přijde-li první sníh už v září, pak i na vrcholcích ještě několikrát roztaje. Pokud napadne o něco později, může zůstat ležet až do jara. Právě jaro je druhým a ještě přitažlivějším obdobím. Když na Jilemnicku či Vysocku vyraší šťavnatá jarní zeleň, na Kotli ještě leží sníh. Nejdříve v souvislé vrstvě, později už jen na místech, kdy se ho stačilo uložit nejvíc – na hranách jam, v místech lavinových akumulací a na firnových polích, zejména však mezi Harrachovými kameny a bývalými Jestřábími boudami.
Pozorujeme-li Kotel z jižní strany, málokdo si uvědomí, že se vlastně díváme na hory dvě: vlevo je vlastní Kotel (1435 m n. m.), vpravo Harrachovy kameny (1421 m n. m.), které donedávna nebyly jako samostatná hora většinou rozeznávány. Až turistická akce Tisícovky přispěla k jejich „zviditelnění“. Obdivujeme se spíše celému masivu Kotle, ke kterému bychom ještě měli připočítat západně ležící Lysou horu (1344 m n. m.), od Kotle oddělenou mělkým Kotelským sedlem.
Ať už se díváme prostým okem, dalekohledem nebo hledáčkem fotoaparátu, vždy je to pohled plný obdivu. Starý dobrý Kokrháč je pro mnoho lidí vyloženě srdeční záležitostí. Možná k jeho obdivovatelům patříte i vy. Nebo se jimi časem stanete…
Další články z vydání o Krkonoších zde