Předstupněm pro vznik takto koncipovaných muzeí, lépe řečeno sochařských zahrad a parků, bylo celkové oživení uměleckého ruchu v oblasti kolem Florencie v 60. letech minulého století, které pak vyvrcholilo během 70. let. Tehdy vznikla z iniciativy několika jednotlivců v poměrně rozlehlých ateliérech v bývalých továrních halách v Pratu u Florencie skutečná umělecká kolonie. Díky podpoře továrníka Luigiho Pecciho tam pracovalo více umělců, jejichž díla se stala základem sbírky dnešního Muzea současného umění Luigi Pecci.
Další jasný signál pak představovalo zpřístupnění soukromé zahrady nebo spíše romantického parku sběratele Giuliana Goriho v roce 1982. Majitel velké textilní továrny, který aktivně sbírá umění již od 50. let, zakoupil v Santomatu nedaleko města Pistoia Villu Celle, kterou si nechal v 17. století postavit kardinál Carlo Agostino Fabroni. Pozemek patřící k objektu přeměnili následní majitelé, rodina Caselli, v anglický park, který oplýval nejen četnými botanickými zajímavostmi včetně bambusových hájů, ale i různými menšími romantickými stavbami. Od pseudogotické kapličky, která v sobě ukrývá čajovnu, se jde přes mostík k jezírku, odtud se dále prochází kolem vodopádů až k tajuplnému egyptskému monumentu, za nímž se skrývá vchod do groty… Mezi tím vším působí díla současných umělců, které sem dnešní uměnímilovný majitel stále zve, velmi poeticky…