Pro Čechy není Kuba zemí neznámou. Mnoho našich občanů tam prožilo v 60. až 80. letech příjemnou dovolenou a hodně odborníků na ostrově dlouhodobě pracovalo. Kuba se však v posledním desetiletí dost změnila. Přijala a pak zase odvrhla americký dolar jako platidlo, přijímá mezinárodní turisty i kapitál a do jejích měst se nenápadně vrací „plíživý kapitalismus“.
Největší ostrov Karibiku a 15. největší ostrov světa naplňuje svými přírodními podmínkami obecnou lidskou představu o pozemském ráji. Má celoročně teplé podnebí, první polovinu roku sušší, druhou deštivější, porůstá ho bujná tropická vegetace včetně horských deštných až mlžných pralesů. Většinu uzemí však zaujímají nížiny a pahorkatiny, půda je neobyčejně úrodná a hory ukrývají velké nerostné bohatství od zlata až po rudy niklu, chromu, kobaltu a mědi. Exotičtí motýli, ptáci, plži nebo třeba koráli a korálové rybky v pobřežních vodách korunují svými zářivými barvami zdejší krásnou přírodu jako vzácné drahokamy.
Ostrov se svým tvarem trochu podobá neforemnému rohlíku dlouhému asi 1250 km a širokému od 30 do 190 km. Zatímco jižní kubánské břehy jsou z větší části nížinné, plné lagun a bažin, které jsou rájem vodních ptáků, severní břehy lemují převážně písčité pláže a ostrůvky, které lákají turisty z celého světa.
Kubánci, jedenáctimilionový pestrobarevný národ bělochů, černochů, mulatů a v malé míře i asiatů, jsou dobrosrdeční a přátelští. Milují hudbu, tanec, dobré koktejly a jsou mistři v údržbě a opravování starých aut.
Mezi mnoha zajímavostmi Kuby jsou některá města a místa, která stojí za zvláštní pozornost.
Havana. Hlavní město ostrova je tím nejsugestivnějším obrazem všech historických událostí, jimiž ostrov prošel od doby, kdy Kolumbus podle svého názoru obeplul svět a objevil Západní Indii, tedy Karibské souostroví.
Havanou projde každý, kdo na ostrov připlouvá nebo přilétá. V tomto obrovském přístavním městě s více než dvěma miliony obyvatel se člověk těžko rozhoduje, kterým místům věnuje svou pozornost a čas, a tak se většinou nejprve vydá na nezávaznou procházku po proslulé přímořské promenádě, několik kilometrů dlouhé pobřežní třídě Melacón s kdysi výstavnými domy na jedné straně a mořem na druhé straně ulice. Nejkrásnější jsou zdejší procházky v podvečer, kdy turisté a zámožnější Kubánci vysedávají u kulatých stolků před bary a na omšelých kamenech u vody chudší obyvatelé města loví ryby. Všichni poslouchají šplouchání a bubnování vln, které podbarvují rytmy rumby, čači, sonu nebo starodávného bolera. Hudba moře a živá hudba provozovaná v barech a kabaretech splývají nad Melacónem v jedinečnou orchestrální skladbu.
Z Melacónu také vedou přímé ulice do nejvýznamnějších částí města – Staré a Centrální Havany, do čtvrtí Vedado a Miramare. Ve Vedadu stojí například známý honosný hotel Habana Libre, který trochu připomíná velkoměsto natěsnané do mrakodrapu. Je v něm řada obchodů, několik kaváren, restaurací a na střeše proslulá vyhlídková terasa s posuvnou střechou. V téže čtvrti, ale blíže moři stojí i slavný Nacional, jehož interiér „hrál“ v mnoha filmech. Je nejpřepychovějším ubytovacím zařízením na ostrově a má dlouhou předrevoluční tradici. Byl i oblíbeným místem bohatých amerických mafiánů. Dokud Kuba přijímala turisty jen ze socialistických zemí, bývali i Češi běžně ubytováni v tomto jedinečném hotelu a v jeho barech a na nádherné zahradní terase s vyhlídkou na moře s potěšením utráceli povinně vyměněné devizy za skvělé koktejly cuba libre nebo mochito. Dnešní ceny jsou však v Nacionalu pro Čecha jen těžko akceptovatelné.
Dalším havanským symbolem z předrevolučních časů, který přetrvává do současnosti, je Tropicana. To není jen kabaret pod širým nebem a velkolepá show, ale také vysoce profesionální soubor asi 300 tanečníků a tanečnic, zpěváků a muzikantů, který dokáže svými výkony dokonale strhnout. Efektní noční podívaná se z pódia přenáší mezi diváky, ba i do korun okolních palem a na vysoké kulisy znázorňující tropickou krajinu.
Přímořská čtvrť Miramar budovaná v 50. letech, těsně před vypuknutím revoluce, měla připomínat floridské město a letovisko Miami. Čtvrť začala chátrat ještě dřív, než byla dostavěna. Teprve po půl století se sem zase pomalu začíná vracet stavební ruch a chátrající budovy se opravují. Kubánci sem moc nechodí. Je to „gheto“ velkých obchodních společností a úřadů, firem a hotelů pro zahraniční návštěvníky.
Vládní budovy, muzea a významné památníky při toulkách městem člověk většinou dříve či později objeví, ale výlet do Hemingwayovy rezidence si musí naplánovat. Kubánci se k tomuto velkému americkému spisovateli chovali vždy s respektem a jeho soukromého domu se velké znárodňování amerických majetků netýkalo. Po spisovatelově smrti zůstal v dům v původním stavu a je proměněn v autorovo muzeum. Přicházejí sem tisíce jeho obdivovatelů. Do přízemního domu se většinou nahlíží jen otevřenými okny a dveřmi. Jedinečná je vyhlídková trasa a velká zahrada s parkovou úpravou.
Údolí Viñales potěší každého, kdo chce vidět tropické vnitrozemí ostrova. Tato krasová krajina v nejzápadnějším koutu ostrova, v provincii Pinar del Rio, je jakoby posetá obrovskými bábovkami, které z dálky připomínají opleša…