Značnou část římského dědictví na území dnešní Francie zničily nájezdy barbarů, dochované stavby a další památky přesto svědčí o tom, že někdejší Galie pod římskými prokonzuly prosperovala. V Provence, kterou legionáři obsadili již ve 2. stol. př. n. l., dodnes slouží kulturním účelům amfiteátry v Arles a Nîmes. Toto město se chlubí také římskou bránou Porte Auguste a chrámem Maison Carrée. Další významnou římskou památkou v Nîmes je Castellum, vodní nádrž, z níž vedlo potrubí do městských lázní i soukromých domů. Vodu tam přiváděl akvadukt od pramenů řeky Eure nedaleko Uzès. Údolí Gardon překonával po mostě Pont du Gard, nejvyšším, jaký kdy Římané vybudovali. Sami toto monumentální dílo pokládali za nejpřesvědčivější důkaz o velikosti své říše.
Pont du Gard byl postaven v roce 19 př. n. l. za prokonzula a vojevůdce Agrippy, přítele a zetě císaře Augusta. Mohutný třípatrový most, který v nejvyšším patře nesl akvadukt, je dokonalou ukázkou mistrovství římských stavitelů, nad nímž uznale až nevěřícně kroutí hlavou i zkušení architekti současnosti. Tvoří ho tři řady oblouků nad sebou. Dolní má šest, prostřední 11 a horní přímo pod vodním žlabem 35 arkád. Most dlouhý 275 m a v nejvyšší části široký 3 m se klene nad řekou Gard.
Materiál na stavbu pochází z blízkého lomu ve Vers-Pont-du-Gard, kde se kámen těží i dnes. Je vápenatý, snadno zpracovatelný a časem tvrdne. Kamenné bloky, z nichž některé vážily až 6 tun, ukládali stavitelé mostu na místo pomocí důmyslného systému kladek a nezměrné dřiny tisíců otroků. Bloky sesazovali s milimetrovou přesností a spojovali železnými svorníky, maltu nepoužívali. Dřevěné lešení opírali o kvádry, jež při stavbě nechali vyčnívat z mostních zdí.
Akvadukt byl součástí rozsáhlého systému, který do Nîmes přiváděl vodu ze vzdálenosti 48 km. Měl jen velmi pozvolný spád, pouhých 34 cm na 1 km, takže mezi pramenem a hladinou nádrže v Nîmes byl rozdíl 17 m, což svědčí o přesných propočtech i mistrovské práci dělníků.
Město patřilo k největším v římských koloniích. Žilo v něm na 50 000 obyvatel, akvadukt každému z nich dodával denně neuvěřitelných 400 litrů vody. Kdykoliv bylo Nîmes obléháno, došlo k porušení akvaduktu. Od 4. století už nebyl udržován, a tak v kamenném korytu narůstaly vápenaté usazeniny, jež ho později zcela zablokovaly, a úchvatné dílo upadlo v zapomnění.
Pro majitele přilehlých pozemků se stalo zdrojem stavebního materiálu, na který rozebrali i několik vrchních oblouků mostu. Nic to však neubralo na jeho eleganci a velkoleposti, s níž se klene nad údolím. Pont du Gard dnes přitahuje tisíce turistů a od roku 1985 kraluje na seznamu kulturního dědictví UNESCO.