Stará legenda vypráví o tom, jak k soutoku Želivky s Trnávkou přitáhlo vojsko knížete Soběslava I., aby odtud vyhnalo nepřítele české země. Před rozhodujícím střetem prý kníže poklekl a přísahal, že pokud zvítězí, založí v tomto místě klášter. Knížecí slib sice zachycuje freska v refektáři kláštera premonstrátů v Želivu, prokázáno je nicméně jen to, že Soběslav klášter založil spolu s pražským biskupem Ottou v roce 1139.
Pokud ale na samém počátku existence želivského kláštera byla skutečně bitva, mohli bychom ji dnes chápat jako symbolické předznamenání událostí příštích, jako předzvěst mnoha dramatických a pohnutých dějů, kterými měl klášter za téměř devět století projít. Původní benediktinské osazenstvo muselo být vyhnáno, dvakrát byl pobořen husity, na čas přešel do světské moci, zčásti ho přestavěli na hrad, vícekrát se ocitl v plamenech. Většinou se z ran osudu dlouho vzpamatovával, někdy však tragédie zapůsobily veskrze pozitivně. Tak tomu bylo zejména v případě velkého požáru v červnu roku 1712, jenž klášteru nakonec dopomohl k ještě většímu věhlasu.
Tehdejší opat Jeroným Hlína měl velice šťastnou ruku, když rekonstrukci vyhořelého chrámu Narození Panny Marie svěřil Janu Blažeji Santinimu. Geniální pražský stavitel a architekt poničenou gotickou baziliku přestavěl v duchu gotizujícího baroku – původní trojlodí výškově sjed…