Vod proudy smekají se přes kameny,
hned stříbrem zasvítí, hned smaltem stínů,
skal průrvou skáčí, vlaží olší kameny
a na mech věší závoj z mušelínu…
Tak opěvoval Doubravku v první polovině minulého století František Boštík, chotěbořský básník a kněz, jehož pamětní deska je umístěna v říčním údolí.
Doubrava, místními nazývaná mazlivě Doubravka, pramení ve Žďárských vrších a na své pouti Vysočinou navštíví četná údolí, nejednu ves i městečko pod modrým lemem Železných hor, na chvíli spočine v přehradě Pařížov, pak zpomalí kolem majestátního zámku Žleby a teprve dlouho potom se vlévá do Labe.
Nejkrásnějšími místy kolem Doubravky vás provede např. naučná stezka procházející přírodní rezervací, jež chrání nejpůvabnější úsek jejího horního toku mezi Bílkem a bývalým Horním mlýnem u Chotěboře.
Cesta po červené značce vede kaňonovitým údolím s meandry, peřejemi, vodopády a skalními stěnami dosahujícími výšky až 20 metrů. Nejužší místo soutěsky, kde řeka má prudký spád, se obchází horem, po temenech skal, najdou se ale i odvážlivci, kteří v horkém létě zkoušejí soutěsku proplavat.
Lépe přístupné jsou však některé tůně a zátoky, kde je řeka mělčí a klidnější, takže při troše trpělivosti a postřehu lze ve vodě spatřit třeba vysazeného raka říčního, pstruha či tzv. „živá dřívka“ – larvy chrostíků – uchycená na potopených kamenech.
Příležitosti k pozorování nabízejí také břehy, zalesněné smrky, ale z části i původním smíšeným porostem, mezi kterým se nezřídka mihne ve vodě lovící skorec nebo ledňáček a v korunách stromů zase puštík a další.
Vzácnou podívanou tvoří i nález kapradinového porostu osladiče obecného či nápadné plochy lišejníku, do žluta zbarvující skalní stěny.
Zajímavá jsou také kamenná moře ve svazích nad řekou, vznikající rozpadem hornin sesouvajících se po svahu. A v údolí nás čeká několik přírodních útvarů, pro svou výjimečnost obvykle spojených s jímavou pověstí.
Kupříkladu skalní věž Čertův stolek s nevelkou puklinovou jeskyní pod vrcholem inspirovala místní vypravěče k mnohokrát variovanému biblickému příběhu o postícím se a z posledních sil odolávajícím poustevníkovi a čertovi, jenž ho neúnavně pokouší stolkem s voňavým jídlem. Prý ještě dnes je za bouřky v oněch místech cítit pach síry a slyšet vzteklé bičování ocasu o skálu…
Na vrcholu jedné z nejvyšších skal stávaly ve středověku Sokolohrady či také Sokolov, tvrz vystavěná strategicky na trase Liběcké kupecké stezky. Dnes na místě původního loupežnického a vojskem kdysi obléhaného hrádku najdeme jen nepatrné pozůstatky stavby a 40 m vysokou, až závratnou vyhlídku do údolí, k níž se pojí romantická pověst o chotěbořské panně. Ta se nechtěla provdat za starého vdovce, a prchla proto k milému na Sokolohrady. Páni hrad podle pověsti podpáli a milenci spouštějící se na provaze ze skály utonuli v divokých vlnách řeky.
O kousek dál proti proudu nás naučná stezka upozorní na Mikšovu jámu, která je pověstná díky loupeživému rytíři Mikuláši a jeho tajném pokladu. Místo podvodního úkrytu prozradil kající se zbojník až na smrtelné posteli s prosbou, aby se bohatství rozdalo potřebným, a v jeskyni pod malým splavem byl údajně na památku svého dobrého činu také pohřben. Po následném zřícení jejího stropu se mezi lidmi ujal název Mikšova jáma.
Tímto dojemným osudem ale pověsti o doubravských nebožtících ještě nekončí – poblíž bývalého hrádku hučí Velký vodopád, nejprudší a nejdelší část doubravských peřejí, a opodál je tabulí označen Točitý vír, vážící k sobě podivnou historii o souboji dvou vodníků. Místní hastrman podle vyprávění usiloval o pražskou žínku, jejíž otec však směřoval dívčino štěstí spíše do teplých vod mělnických. Došlo tedy k únosu a souboji nápadníka s otcem, který završila mladá vodnice: aby pomohla statečnému tatíčkovi, shodila ze skály balvan tak nešťastně, že usmrtila nejen bojující pár, ale i sebe. Podle Boštíkových veršů se proto od té doby na vodním rovu oněch tří hastrmanů „vlny točí do věnce“.
A konečně, nedaleko před koncem naučné stezky je pod hladinou Doubravky ukryt přírodní útvar zvaný Obří hrnec, vytvořený vířivým pohybem úlomků hornin, s průměrem i hloubkou přes jeden metr. Tam už zbývá jen odpočinout si na břehu chladivé Doubravky, a pokud ještě nebylo pověstí dost, přimyslet i tomuto útvaru nějaký vlastní pohnutý příběh…