Jen málo velkoměst na severoamerickém kontinentě si vytvořilo svoji tvář. Zdá se, jako by překotný růst většiny z nich ponechával duši města kdesi na podřadném místě. A tak v centrech vyrůstají drahé a neosobní downtowny plné výškových domů, ve kterých se pouze pracuje a které se po pracovní době proměňují v mrtvá města. Kolem nich chátrá okruh postarší zástavby obydlený slabšími sociálními skupinami a na okrajích se střídají rozsáhlé rezidenční čtvrti s průmyslovými zónami. Města bez tváře se pak podobají jedno druhému jako vejce vejci. Existují však světlé výjimky, které z tohoto schématu vybočují. Vancouver – největší město Britské Kolumbie – má tváří dokonce několik.
Tvář historická
Vancouver je relativně mladé město. V letošním roce oslaví teprve 120 let své existence. Hledat jeho historickou tvář se proto může Evropanovi zdát směšné, protože v době, kdy se půlilo 19. století a Evropa žila rušnými událostmi, byla oblast dnešního Vancouveru jen členitým pobřežím hustě porostlým deštným pralesem mírného pásu. Tu a tam se nacházely domorodé vesnice pobřežních Indiánů kmenů Squamish a Salish, kteří sem tradičně přicházeli lovit lososy a jesetery, tak jak to činili po staletí předtím.
Teprve na počátku 60. let si někteří podnikatelé povšimli přírodního bohatství ve formě kvalitního dříví a záhy podél Burrardovy zátoky vyrostlo několik izolovaných dřevařských osad, jejichž pily se zakously do mohutných kmenů prastarých douglasek, cedrů a jedlovců.
Pokud se procházíme Vancouverem, hned vedle komerčních výškových budov v downtownu najdeme Gastown – komplex starých cihlových domů, který se považuje za nejstarší část města. V 70. letech prošel rozsáhlou revitalizací a dnes patří k turistickým lákadlům. V bývalých skladištích, obchodních domech a historických hotelích najdeme butiky, obchody se suvenýry, galerie s indiánským a eskymáckým uměním a stylové restaurace. U parních hodin, které prý jsou jediné svého druhu na světě, se zastavují turisté jako u jiných orlojů světa a čekají na melodii Big Benu houkanou pěti parními píšťalami.
Hlavní tepna čtvrti Water Street je lemovaná plynovými lampami a svádí návštěvníky k závěrům, že právě podle nich nese historická část města své jméno. Lampy sem však umístila městská rada až v rámci revitalizace, a tak pro objasnění původu názvu musíme dojít až na konec ulice. Tady najdeme malé náměstí U Javoru, jemuž vévodí socha muže stojícího na sudu. To je člověk, jenž probudil zdejší divočinu k životu.
John Dayton byl říční kapitán, který si povšiml nevšední příležitosti k podnikání. Majitelé pil totiž z bezpečnostních důvodů zakázali na svých pozemcích požívání alkoholu a nejbližší bar pro žíznivé dělníky byl až v patnáct kilometrů vzdáleném New Westminsteru. Jednoho dne naložil John Dayton na člun svoji indiánskou ženu, tchýni, psa, dvě židle a soudek žitné whisky. Takto vyzbrojen přivesloval do Burrardovy zátoky, kde přistál západně od dřevařské osady Stamp’s Mill, halasně pozdravován dělníky z místní pily. Za jejich vydatné pomoci postavil během 24 hodin přímo na hranicích pozemků jednoduchou nálevnu, kterou hrdě nazval Saloon Globe. Místo se stalo okamžitě centrem společenského života a brzo kolem vyrostlo několik dalších hospod a později malé městečko. John Dayton měl pověst muže, který nezavřel ústa, jak je den dlouhý, a ne vše, co říkal, prý byla pravda. Proto mu začali lidé říkat Gassy Jack – Užvaněný Honza a městečku Gassy’s Town. Název se postupně zkrátil na Gastown.
Duchovním otcem Vancouveru se však měl stát jiný muž. Hned vedle historického Gastownu najdeme nevýrazné nádraží, které se ztrácí v moderní zástavbě. Přesto právě ono bylo tím nejdůležitějším momentem v krátké historii Vancouveru. Když transkontinentální železnice dosáhla po všech problémech Pacifiku, měla se konečným terminálem železnice stát osada Port Moody na konci Burrardovy zátoky.
Spekulanti však skoupili okolní pozemky a snažili se vyhnat jejich cenu do maximální výše. Generální ředitel CPR (Canadian Pacific Railway) William van Horn se rozhodl učinit spekulacím přítrž a přes finanční těžkosti prodloužil dráhu o dvanáct mil do blízkosti městečka Gastown. To bylo mezitím zaneseno do map královskými zeměměřiči pod oficiálním názvem Granville, podle tehdejšího britského ministra pro kolonie.
Na konci prodloužené tratě začalo vznikat nádraží a přístav, který nesl pracovní název Terminal City. Bylo jasné, že brzy splyne s Granville alias Gastownem v jeden celek a nastartuje jeho ekonomický růst. Zcela zřejmě vyplynula i nutnost jednoho společného jména.
6. dubna 1886 se na náměstí U Javoru v Gastownu sešli zástupci osady a železniční společnosti a rokovali o jménu pro vznikající město. Převažoval návrh zůstat u oficiálního názvu Granville. Situaci nakonec vyřešil opět van Horn: „Nikdo si nebude pamatovat město podle nějakého pana Granvilla. Nazvěme město Vancouver, po slavném britském mořeplavci. To si bude pamatovat každý a takové město bude mít velikou budoucnost.“ Návrh byl přijat a město bylo založeno. Ale ani van Horn nemohl tehdy netušit, do jaké míry se jeho proroctví naplní.
Město parků a moře
Vancouver má 183 parků. Na město, které je obklopeno panenskou přírodou Britské Kolumbie, je to poměrně hodně. A jedno z prvních rozhodnutí novopečené městské rady byla žádost o přidělení konce poloostrova sevřeného Anglickou a Burrardovou zátokou. Toto strategické území si nárokovala armáda, a proto musela žádost směřovat na federální vládu. V Ottawě nabyli zprvu dojmu, že se vedení nového města zbláznilo. Poloostrov byl totiž většinou divočina porostlá deštným pralesem s mohutnými cedry, a v té době ať se ze vznikajícího Vancouveru vyšlo na kteroukoliv stranu, všude kolem nebylo téměř nic jiného než právě jen nedotčená divočina. Přesto byla žádost vyřízena kladně. Město tak získalo svůj největší a nejstarší park, který byl nazván podle tehdejšího generálního guvernéra lorda Stanleyho. (Mimochodem – tentýž pán propůjčil své jméno i slavnému hokejovému poháru.) Park o rozloze 404 ha je chloubou města a oblíbeným cílem místních i turistů. Nachází se v těsné blízkosti downtownu a rezidenčních čtvrtí West End a English Bay Beach. Jeho běžecké a cyklistické stezky, pláže, vyhlídky a další atrakce navštíví ročně zhruba osm milionů lidí.
Dalším oblíbeným parkem je Park královny Alžběty. Nachází se na pahorku, který je nejvyšším bodem ve městě o nadmořské výšce 150 metrů. Kromě poněkud zarostlého výhledu na střed města tu můžeme obdivovat tzv. Potopené zahrady, které byly vytvořeny z bývalého lomu. Tato část je velmi oblíbena mezi svatebčany, kteří se sem přichází fotit na pozadí rozkvetlých záhonů a umělých vodopádů. Za zmínku stojí také Park Dr. Sun Yat-Sena, který najdeme v Čínské čtvrti. Jedná se o první klasickou čínskou zahradu z období dynastie Ming, zřízenou mimo území Číny. Byla postavena čínskými zahradními architekty z materiálu přivezeného z Číny k příležitosti světové výstavy EXPO 86 a nazvána podle tvůrce moderní Čínské republiky, který při svém americkém exilu navštívil zdejší Chinatown.
Zeleň Vancouveru jde ruku v ruce s modří moře, které je zde všudypřítomné. Od unikátní polohy na břehu členitých zálivů se odvíjí kvalita života ve městě i podstatná část ekonomiky celé aglomerace. Vancouver je největší kanadský přístav a pátý největší v Severní Americe. V šíři záběru je dokonce považován za severoamerickou jedničku, neboť je schopen překládat škálu zboží od osobních počítačů až po sypaný substrát. A právě v objemu sypaného substrátu je dokonce na prvním místě na západním pobřeží kontinentu. Mezi nejčastěji přepravované komodity patří obilí z prérijních provincií, dřevěné štěpky na výrobu papíru, různé minerály a uhlí, které rozsvěcuje světla až v dalekém Tokiu. Kusové zboží putuje samozřejmě v kontejnerech a vancouverský přístav je jak se patří hrdý na to, že tento – dnes zcela zásadní způsob dopravy – byl vynalezen právě zde.
Burrardova zátoka, která ohraničuje Vancouver od severu, je ve skutečnosti úzkým fjordem, který sloužil jako vynikající přírodní přístav už dřevařským osadám. S příchodem železnice se stal hlavní branou do Asie a byl svědkem např. legendárních Empress Ships – rychlých parníků, které dopravovaly čaj, hedvábí, poštu a pasažéry z Asie. Necelá půlhodina musela stačit na přeložení vzácného zboží do vlaku, který se pak vydával na cestu přes kontinent. Náklad z Jokohamy tak mohl dorazit přes Montreal do New Yorku za 21 dní a o týden později už mohl být v Londýně. Přístav dnes překládá přes 70 milionů tun zboží ročně a poskytuje asi 65 000 pracovních míst. Je současně také největším kanadským osobním přístavem a z moderního terminálu Canada Place dnes vyplouvá na výletní plavby na Aljašku téměř milion turistů ročně.
Město byznysu a lidí
Rychlý rozvoj Vancouveru, který byl nastartován za druhé světové války, dal vyrůst řadě odvětví. Přirozeným napojením na Asii a s početnou asijskou komunitou se stává důležitým investičním centrem pro oblast tzv. Pacifické římsy. Vzhledem k tomu, že na ní má být v tomto století – alespoň podle odborníků – soustředěno 60 % světové ekonomiky, bude patrně i Vancouver z tohoto obchodu nadále profitovat. Na druhou stranu je město branou pro asijské investory do oblasti Kanady. Například zdejší burza patří k nejvýznamnějším na světě v odvětví těžby minerálů.
Finančnictví však není jediným oborem, který se prudce rozvíjí. Najdeme zde dvě ze tří největších dřevozpracujících firem na světě, které připomínají, že Britská Kolumbie produkuje čtvrtinu veškerého dříví Severní Ameriky. K významným oborům patří i výroba softwaru a špičkové technologie, jako jsou např. palivové články, které jsou používány při kosmických programech. Produkce filmů přinesla městu přídomek Hollywood severu, neboť kolem 10 % hollywoodské produkce vzniká právě ve Vancouveru.
Vancouver je také třetím největším městem Kanady co do počtu obyvatel. V samotném městě žije asi 550 tisíc obyvatel a v rámci aglomerace kolem dvou milionů. Je hlavním ekonomickým tahounem provincie a především díky němu má čtyřmilionová Britská Kolumbie nejvyšší příjem na hlavu v Kanadě. S podivem zůstává, že se s rychlým růstem ekonomických aktivit nevytratila lidská tvář města. Díky své unikátní poloze, respektu k přírodě a vrozené toleranci zůstává Vancouver především městem lidí. Městem natolik příjemným pro život, že někteří příležitostní turisté prý už při první návštěvě zamířili do nejbližší realitní kanceláře s dotazem na možnost trvalého bydlení.
Jeho unikátní poloha téměř na úrovní mořské hladiny mezi Burrardovou zátokou a deltou řeky Fraser ostře kontrastuje se zasněženými vrcholy Pobřežního pohoří. Respekt k přírodě se neprojevuje jen počtem městských parků a chráněných území v okolí města, ale i dodržováním pravidel při průmyslovém rozvoji. Např. při stavbě nových přístavních hrází se musí betonové povrchy opatřovat prohlubněmi, aby došlo k zachycení mořských živočichů a vzniku umělých útesů.
Vrozená tolerance, která pramení z multikulturního a multietnického prostředí Vancouveru, je další velmi výraznou tváří města. Snad každý národ světa má ve Vancouveru své příslušníky. Nejpočetnější menšinou jsou Asiaté, mezi nimiž dominují Číňané, kterých je ve městě 17 %. Zdejší Chinatown je po San Francisku druhým největším v Severní Americe. Poslední velký příliv Číňanů zaznamenal Vancouver v době, kdy Hongkong přecházel pod čínskou správu. Ten také přinesl městu kuriózní přezdívku Hongcouver.
Po Číňanech následují Vietnamci, Filipínci, Indové, Pákistánci a samozřejmě Evropané nejrůznějšího původu, Čechy nevyjímaje. Vancouver patří k nejrychleji rostoucím městům v Kanadě, na čemž nese svůj podíl jak rychlý ekonomický růst, tak kanadské imigrační zákony, které jsou liberálnější než například v sousedních USA. Kosmopolitní charakter dobře dokládá fakt, že jen polovina obyvatelstva jsou křesťané.
Multikulturní společnost patří k nejvýraznější tváři města. Ve městě probíhá nespočet etnických slavností, existuje zde celá řada kulturních center jednotlivých komunit a pestrá nabídka místních restaurací obsahuje snad všechny kuchyně světa. Díky živému společenskému životu a skutečnosti, že v samém srdci Vancouveru najdeme vedle komerčních výškových budov i obytné mrakodrapy, život v centru téměř nikdy neutichá.
Město superlativů
Vancouver je relativně chudý na výrazné turistické zajímavosti. Nejnavštěvovanější atrakcí je závěsný most přes soutěsku Capilano na sever od města. Přesto, že se podle Guinessovy knihy jedná o nejdelší a nejvyšší závěsný most pro pěší na světě, jeho okolí a přilehlá zařízení spíše připomínají past na turisty než opravdovou atrakci.
V Chinatownu bychom našli nejužší budovu světa – Sam Gee Building – pouhých 180 cm širokou pojišťovnu. Ve městě je řada zajímavých staveb moderní architektury a o Stanley Parku již byla řeč. Není zde však žádná pamětihodnost ve stylu Eiffelovy věže nebo sochy Svobody. Přesto byl v roce 2004 vyhodnocen prestižním časopisem pro cestování jako turistická destinace číslo jedna v celé Kanadě.
Do podvědomí světové veřejnosti se Vancouver zapsal světovou výstavou EXPO’86, kdy oslavil své 100. výročí založení. Od té doby je vyhledávaným místem pro mezinárodní setkání, schůzky na nejvyšší úrovni – vzpomeňme alespoň schůzku Clinton a Jelcin – a významné mezinárodní akce.
Posledním velkým oceněním bylo vítězství o pořadatelství zimních olympijských her v roce 2010. Dvě významné světové agentury Economist Intelligence Service a Mercer Human Resources jej v posledních několika letech umísťují ve svých žebříčcích kvality života mezi prvních pět měst, a dvakrát byl dokonce vyhodnocen jako nejlepší místo k životu na světě.
V rámci Kanady nese primát jako nejzdravější město s nízkým podílem kuřáků a obézních lidí a nejnižším počtem úmrtí na rakovinu a srdeční choroby. Zdejší obyvatelé utrácí za sportovní vybavení více než kdekoliv jinde a věkový průměr 37 let je taktéž považován za velmi příznivý.
Vancouver má samozřejmě i své problémy. Chybí mu městské rychlostní komunikace, a tak se příjezdové ulice vedoucí rezidenčními čtvrtěmi dvakrát denně beznadějně ucpávají houstnoucím provozem. Tolerantní prostředí se stalo místem vysokého výskytu drogově závislých, což mu vysloužilo další přezdívku – Vansterodam.
Část města mezi Gastownem a Chinatownem zvaná Downtown Eastside je považována za nejchudší čtvrť v Kanadě. Je paradoxem, že těsně vedle finančního centra se nachází místo, kde distribuce drog, majetková trestná činnost, prostituce a s tím související počet osob nakažených virem HIV patří k nejvyšším v Severní Americe…
Je zřejmé, že s blížícími se olympijskými hrami by se město tohoto svého nepříjemného prvenství rádo zbavilo, a tak je řešení této problematiky tradičně na předních místech volebních programů politických seskupení. Přes všechny tyto problémy zůstává Vancouver nesmírně přitažlivým městem. Počet lidí, kteří si ho ročně vyberou jako svůj stálý či dočasný domov, roste a právě oni pak pomáhají spoluvytvářet nezaměnitelnou duši města. Na místě bývalého překládkového mola CPR v centru města najdeme futuristickou multifunkční budovu Canada Place, kterou v roce 1986 otevřel princ Charles s princeznou Dianou při zahájení světové výstavy. Právě zde přistávaly obří osobní lodě s návštěvníky výstavy a dodnes odsud odplouvají na oblíbené výletní plavby podél severozápadního pobřeží. Architekt Eberhardt Zeidler – věren námořní tradici města – připodobnil část střešní konstrukce soustavě plachet vzdouvaných větrem. Místní i turisté v ní často spatřují symbol města, které míří do slibné budoucnosti poháněné větrem vitality a optimismu. Nelze než mu popřát dobrý vítr.