Nikdo nedokáže spolehlivě vysvětlit, kde se ty žulové spousty vůbec berou a proč nejčastěji v kořenech hor, vyvrásněných evidentně z mořských usazenin. Jedni si myslí, že při vrásnění došlo k podzemnímu natavení namáhané zemské kůry, podle jiných si vrásnění sáhlo až k zemskému plášti a část jeho taveniny vtáhlo do základů hor. Zoufalství nad touto záhadou vyjádřil moderní finský geolog Eskola málo vědeckým, ale lapidárním podobenstvím: „Granitové magma je pot matky Země, který roní při námaze horotvoření.“
Žulové magma vzniká v obrovském podzemním kotli, kde se roztavily všechny složky zemské kůry. Leží v hloubce mnoha kilometrů pod zemským povrchem a tuhne miliony let, přičemž se z horké taveniny postupně odštěpují jednotlivé prvky a minerály. V určité fázi chladnutí přijde řada i na kovy. Jejich třídění zahajuje stříbro a k němu se postupně přidávají olovo, cín, měď a také síra a křemen, které spojují kovové ionty do polymetalických rud. Kovové shluky jsou často jako horké roztoky nebo plynné exhalace vynášeny do nadložních hornin, v jejichž puklinách tuhnou a krystalizují jako tabulovité žíly. Kolem žulového podzemního tělesa (plutonu) pak vzniká jakási rudní aureola, která je při stálém snižování hor nakonec snadno dostupná i z povrchu…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 2/2006 objednat
Hledáte ubytování v Krušných horách? Najdete je na: http://www.travelguide.cz
Jaroslava Janoušová