Domy starobylé obce Capo Vaticano na samotný vrchol mysu nevyšplhaly. Tam stojí pouze starý maják a na stupňovitých útesech byly vybudovány malé „visuté“ zahrady s ohňostroji květin, s pěšinkami a lavičkami a hlavně s mnoha vyhlídkami. Pohledy k severu i jihu jsou nezapomenutelné, pohledy dolů závratné. Při úpatí téměř kolmého vápencového klifu leží stuleny v zátokách malé plážičky, přístupné jen po moři. Za pěkného počasí, kdy je vzduch čistý, lze daleko na horizontu moře vidět sopečné ostrovy: mohutnou sklaní kupu Stromboli, rozptýlené Liparské ostrovy a daleko na jihozápadě za obzorem tonoucí vrchol Vulkánu. Zejména při západu slunce jsou jejich siluety velmi romantické a ve chvíli napjatého ticha, kdy se rudý sluneční kotouč noří do Tyrhénského moře, málokdo pomyslí na jejich skrytou hrozbu. A přece tisíciletá zkušenost s nebezpečným Tyrhénským mořem pronikla zdejším obyvatelům tak hluboko do paměti, že ji tam mají téměř geneticky zakódovanou…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 10/2005
Další informace o Itálii naleznet zde: http://www.sopka.cz
Jan Votýpka