2005

Mešita, kterou postavil „národ sobě“

Ať přijíždíte, připlouváte či přilétáte do Casablanky odkudkoliv, vždy již z dálky upoutá váš zrak. Moderní, až nepředstavitelně obrovská dominanta města převyšující cokoliv v okolí a její mohutná věž ční vysoko do nebe. Z jejího vrcholku se v noci zařezává do tmy zelený paprsek laseru a míří po obloze na východ, směrem k posvátné Mekce…

Vesničky z kamení a hlíny

V hlubokých a odlehlých údolích Vysokého Atlasu leží exotické vesničky, obývané hrdým národem Berberů. Již léta si zachovávají nezávislost na vnějších vlivech a civilizace je zatím příliš nepoznačila. Zatímco v nedalekém Marrákéši vyrůstají internetové kavárny, přibývá tam aut, satelitů i mobilních telefonů, v prostých obydlích z kamení a hlíny jako by se zastavil čas…

Berberské hrady

Když člověk překoná od severu k jihu masiv Vysokého Atlasu, otevře se před ním široké údolí s četnými oázami oddělující Vysoký Atlas od Antiatlasu a dýchne na něj zcela nová a zajímavá krajina. Ostatně – Afrika začíná vlastně až tady, alespoň podle geologů. Právě v těchto místech se totiž nasouvá evropská litosférická deska na africkou…

Modro-bílá Essaouira

Snad žádné jiné letovisko na marockém pobřeží se nemůže pochlubit tak bohémskou a pohodovou atmosférou jako Essaouira (čti Savíra). Je to město nádherných písčitých pláží, běloskvoucích domů, uměleckých galerií, příjemných kaváren a přístavních hospůdek. Dávní obyvatelé mu říkali Saurah, což je berberský výraz pro „malý obrázek“. Mezi evropskými námořníky bylo dlouho známé jako Mogador a současný název, znamenající v překladu „dobře navrženo“, dostalo od sultána v roce 1765…

Islám v Maroku

Spojení Maroka s islámem se nám v dnešní době již jeví jako poměrně samozřejmá a jasná věc. Jen vkročíte na africkou půdu, uvítá vás hlas muezzina z nejbližší mešity. Na ulicích spatříte mnoho lidí, tradičně oblečených do šatů, jež svůj muslimský původ nemohou zapřít. Čím delší čas ale v této zemi strávíte, tím více budete poodhalovat složitost jejího nábožensko-historického vývoje, jaká má na světě jen málo obdob…

Marocké smluvní ceny

V Maroku se i obyčejný nákup může stát nezapomenutelným zážitkem, především právě díky pevně zakořeněnému zvyku smlouvání. Podobně jako v mnoha dalších mimoevropských zemích je tato metoda určovaní ceny zboží i v Maroku naprosto běžná. Může se vám to líbit nebo ne, můžete mít pocit, že „je to celé jen velká šejdířina“, můžete mít pocit, že je to nespravedlivé a kdo ví co ještě, ale pravdou je, že smlouvání je proces férový a jediné, co nám na něm vadí je skutečnost, že jej jaksepatří neovládáme…

Volubilis – město lvů a oliv

ozlehlé prostranství je poseté nízkými kamennými zídkami, mezi nimi se táhnou dlážděné ulice a několik věkovitých ruin se vzpíná k modrému nebi spolu s elegantně štíhlými antickými sloupy korunovanými překrásně zdobenými hlavicemi. Mezi rozpálenými zdmi se ve žhavém slunci lesknou velkolepé barevné mozaiky, jež kdysi zdobily interiéry honosných domů. Tak dnes vypadá Volubilis – svého času nejodlehlejší výspa slavného Římského impéria…

Svaté město

Pro marocký islám je charakteristické velmi hojné uctívání nejrůznějších svatých. Velmi často jsou těmito světci mystici, zakladatelé nebo známí představitelé různých náboženských bratrstev či svatých řádů a škol. Když se zhruba od 12. století začaly v islámu obecně více uplatňovat různé mystické prvky a súfismus, jak se mystický islám označuje, se začal šířit arabskými i dalšími islámskými zeměmi, bylo to právě Maroko, kde se setkal s velkým zájmem…

Medina – žijící středověké město

Procházíte úzkými uličkami a všechny vaše smysly jsou vrcholně zjitřeny. Nepřeberné zvuky a pachy vyplňují celý prostor kolem vás v nerozeznatelné směsici. Najednou vás upoutá zvonivý rytmický břinkot. Ohlédnete se za zvukem a užasle se zahledíte na kovotepce v jeho malé dílničce. Jenže v tom vás málem porazí svým do široka naloženým nákladem páchnoucích kůží osel, jenž se bez varování vynoří z nenápadného bočního průchodu. Avšak nechybí mnoho a záhy jen o vlásek uniknete kompletní koupeli, když ze dveří paní domácí náhle vychrstne kalný obsah svého kbelíku… Vítejte v medině!

Západní království

Středověcí arabští geografové označovali oblast na severu a severozápadě Afriky jako al-Maghrib, což znamená jednoduše „západ“ nebo „západ slunce“, někdy hovořili trochu epičtěji též o „nejzazším západu“ nebo lyricky o „ostrovu zapadajícího slunce“. „Ostrov“ Maghribu byl opravdu jakoby odtržený nehostinnou Saharou od ostatního islámského světa táhnoucího se v širokém pásu od nilské delty dále na východ až po dnešní Pákistán…

Mozaika

K nejmalebnějším malým městům Maroka patří Šéšáven ležící na svazích Rífu nad řekou Lahú. Jeho medina je mimořádně čistá, upravená a září bílou a modrou barvou, i když původně i zde převládala spolu s bílou tradiční islámská zelená. Kromě dveří, okenic a podezdívek domů jsou modrou barvou natřené i okraje silnic.

Ozubnicovou tratí z Tanvaldu do Kořenova

Severočeský Tanvald, ležící v podhůří Jizerských hor, sice neoplývá množstvím významných kulturních památek, ale je ideálním výchozím bodem pro turistické trasy do jedinečného okolí. Tanvald je ale proslulý především svou ozubnicovou železnicí, začínající na zdejším nádraží, kam denně přijíždí několik desítek vlaků, mezi nimiž nechybějí ani přímé rychlíky Českých drah z Prahy přes Turnov a Železný Brod…

Královská města

Prakticky všechna marocká města severně od Atlasu mají obdobnou strukturu – tvoří je medina neboli staré město a Ville Nouvelle, nové město, čtvrti evropského typu budované až v koloniální éře od konce 19. století. Zvláštní částí mediny bývá ve větších městech mellah, někdejší židovská čtvrť, kterou v evropských městech známe jako „ghetto“, na nejvyšším místě se často rozkládá pevnost či hrad kasba…

Ve vlnách suchého moře

Ačkoliv u mnoha lidí vyvolává slovo Sahara asociaci nekonečného moře písku, ve skutečnosti tvoří většinu území skalnatá poušť zvaná hamada. V některých oblastech jsou kameny téměř dokonale vyhlazené a tak těsně poskládané vedle sebe, že se označují jako „pouštní dlažba". Štěrkové poušti se říká serír a oblázková je nazývána reg. Je tu i poušť hlinitá…

Křížem krážem pustinami Atlasu

Když jsem jel do Maroka před 12 lety poprvé, říkal mi kamarád: Sever Maroka je skvělý, ale to nejkrásnější uvidíš, až přejedeš Atlas. Vypadá to tam jako v Arizoně. V Arizoně jsem nikdy nebyl, ale v Maroku od té doby mnohokrát a do kraje za Atlasem jsem se zamiloval…

Skanzen Maihaugen –100 let norské historie

kanzen Maihaugen – pod tímto označením znají návštěvníci jedno z největších a nejstarších muzeí v přírodě na evropském kontinentě. Muzeum lidové architektury se nachází nedaleko Lillehammeru a založil je norský lékař a sběratel lidového umění Anders Sandvig (1862–1950)…

Známé i neznámé

Když v Norsku přijde řeč na ovoce, téměř nikdy nezapomenou Norové s hrdostí připomenout, že se u nich pěstují jabloně a třešně ještě za polárním kruhem. O původním domácím ovoci už s takovou hrdostí nehovoří, je takovou samozřejmostí, že to ani nestojí za řeč. Norské domácí ovoce, to jsou divoké lesní a tundrové plody. Rudé a fialové bobulky, které jsou sice malé, ale zato jich příroda každoročně nadělí takové množství, že je nikdy nelze všechny posbírat…

Metrem do Holmenkollenu

Hlavní město Norského království se podobně jako jiné metropole pyšní sítí metra, které však vznikalo zcela jiným způsobem, než je v Evropě obvyklé. Nejprve, od konce 19. století, byly v západní části města stavěny povrchové předměstské elektrické dráhy, které se později začaly pozvolna „zavrtávat“ pod zem…

Norské stříbro je rodinné stříbro

Stříbro je kus norské historie. Už za dob vikinských patřilo k nejcennějším materiálům. Na mořském pobřeží jižně od Osla, v okolí T?nsbergu, kde archeologové odkrývají základy nejstaršího městského osídlení v Norsku, se objevuje stříbro jako hlavní platidlo, a to ve formě šperků a cenných předmětů, mincí a odlitých cihliček…

Popelka, která polarizuje Norsko

Decentní Frogner, činžáková čtvrť na západě Osla, která přímo sousedí s královským palácem, je odjakživa baštou tradičních hodnot. Zhruba dva měsíce po té, co se loni v lednu narodila princezna Ingrid Alexandra, a norský trůn tak získal budoucí královnu, přijala frognerská pobočka nejsilnější politické strany v zemi, sociálně-demokratické AP, následující usnesení: Požadujeme, aby monarchie jako forma vlády byla zrušena a aby byla zřízena komise, která nalezne vhodný model pro republiku Norsko. Nadále si nepřejeme systém, v němž lidé dědí moc…