Po několikadenním pobytu v této farmářské rodině nás už neudiví, že před každým jídlem je také nutno krátce se pomodlit. Zkrátka neděle je na jihoafrickém venkově zasvěcena Bohu, rodině a odpočinku. S výjimkou sklizně. To i Bůh musí pochopit, že se boží úroda musí sklidit co nejrychleji. A tak po bohoslužbě a slavnostním obědě odjíždíme na plantáž. Rozlehlá území na jihu a jihovýchodě jsou pověstná úrodnou půdou, dostatkem vláhy a štědrým slunečním svitem, takže se zde pěstuje řada tropických a subtropických plodin. Cestou míjíme zanedbané plantáže sisalových agáví, které poskytují vynikající sisalová vlákna na výrobu lan a rohoží. V posledních letech však nejde sisal moc na odbyt, a tak se farmáři začínají přeorientovávat na mnohem výhodnější pěstování ananasů.
Kdo by neznal ananas – voňavou dužninu v plechovkách nebo žlutavé plody ozdobené na vrcholku šešulkou tuhých listů. Jak ale vypadá ananasovník? Víme jen, že to není ani strom, ani keř. Zvědavě vyhlížíme první plantáž. Velké plody, dosahující až 4 kg, se rodí na celkem malých rostlinách. Jsou blízce příbuzné broméliím, které se často pěstují i v našich bytech coby okrasné rostliny, a stejně jako ananasovník i ony pocházejí z Jižní Ameriky. Na pohled pevný a kompaktní ananas není jedním plodem. Je to zdužnatělé plodenství složené z mnoha malých plodů. Po každém z nich zůstává na jeho povrchu osmiboké políčko, ve kterém však nejsou žádná semena…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2004

Další informace o Jihoafrické republice naleznet zde: http://www.sopka.cz