Díky populárnímu filmu ‘Bohové musí být šílení’ si většina z nás spojuje Sany s nehostinnými, polopouštními oblastmi, kde žijí tradičním způsobem lovců a sběračů. Patří k nejstarším africkým etnikům vůbec a moderní genetické studie dokazují, že pocházejí z oblasti Velké příkopové propadliny ve východní Africe. Do jižní Afriky dorazili asi před 40 000 lety a zdejší území ovládali přibližně až do 3. století., kdy do oblasti dorazili Bantuové – černošští pastevci a zemědělci ze severu. Sanové se postupně stali ve své vlasti menšinou, navíc vytlačenou do míst nevhodných k zemědělství a chovu dobytka. Posledním místem, kde ještě žijí tradičním způsobem, je botswanská a namibijská Kalahari. Z jihoafrické části národního parku Kalahari byli v dobách apartheidu násilně vysídleni. V Dračích horách však po sobě zanechali výmluvné stopy – skalní malby tvořené mnoha generacemi.
Sanové, na rozdíl od většinové černošské populace, dorůstají výšky maximálně 155 cm. Mají žlutohnědou pleť a zvláštní uspořádání obličejových svalů, což činí jejich obličej svraštělým, ale přitom s dětským výrazem (tzv. paedomorfismus). Jejich způsob života je srovnatelný s dalšími etniky žijícími na úrovni doby kamenné, jako například s Austrálci (Aborigines). Muži jsou výbornými lovci a ženy se věnují sběru potravy a péči o děti. Říká se o nich, že vnímají jen svou přítomnost, což je asi příčinou toho, že uchovávají jen málo ústních tradic. Sociální a duchovní život Sanů usídlených v různých oblastech je velmi podobný. Zprávy o nich máme i od bělochů, kteří ještě v 19. století dokumentovali jejich zvyky a umění v Dračích horách. Mnoho informací také poskytují často velmi staré jeskynní malby…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 8/2003

Další informace o Jihoafrické republice naleznet zde: http://www.sopka.cz