Hovořit o Švédsku v obecné rovině je velmi obtížné, protože v posledních 30 až 40 letech se proměňovalo závratným tempem. A to nemyslím jen moderní technologie, i když ty bezesporu hrály významnou roli, ale především proměnu švédské mentality. Z dnešních 8,8 milionů obyvatel se přibližně jeden milion narodil mimo hranice země, a ještě mnohem více se jich pak narodilo rodičům-přistěhovalcům. To samozřejmě vedlo k podstatným změnám v celkovém charakteru společnosti, která se stala značně kosmopolitní. Nadále si však uchovala i rysy typicky švédské, jakými jsou např. národní hrdost a bytostná čestnost. Podle mezinárodních průzkumů výskytu korupce se severské země stále umisťují mezi těmi s nejmenší korupcí na světě. Svůj podíl na poctivosti, čestnosti a solidnosti, jež jsou pro Švédy samozřejmé a zcela přirozené, má určitě i princip otevřenosti z roku 1766. Podle tohoto starého práva jsou veškeré dokumenty, jako např. daňová přiznání, soudní rozhodnutí atd., na všech úrovních státní správy veřejně přístupné. Samozřejmě že existují výjimky, jako například v zahraniční politice, ale obecně platí, že Švédsko je velmi otevřenou společností. Právě z důvodu této „severské poctivosti“ mají Švédové určité pochybnosti vůči EU, a především její značně neprůhledné byrokracii.
Je těžké hovořit o pojmech jako je poctivost, ale podle mé zkušenosti je běžný Švéd člověk, kterému lze důvěřovat. Jistě existují výjimky, ale i dnes, např. k uzavření obchodu většinou stačí jen podání ruky.
Dalším ze starých zákonů, který formoval švédskou mentalitu, je allemansrätten, neboli „právo každého“. Podle něj pole, louky a lesy jsou veřejným majetkem a každý tam smí chodit, sbírat lesní plody a stanovat kdekoli, pokud to ovšem není na dohled od nějakého domu. Právo na veřejné užívání krajiny k rekreačním účelům, dále řídké osídlení země (patřící k nejmenším v Evropě), a především velmi těsné soužití obyvatel s přírodou vypěstovalo ve Švédech zcela přirozený vztah k ochraně životního prostředí. Ne nadarmo se říká, že každý Švéd má přírodu hned za zápražím. A Stockholm se zcela právem pokládá za nejčistší hlavní město Evropy. Dokonce přímo v centru, z mostu hned vedle parlamentu, lze lovit lososy.
Přestože – vzhledem k stále narůstajícímu množství přistěhovalců – je to čím dál těžší, lze i dnes hovořit o švédské mentalitě a jistých povahových rysech, typických pro průměrného „pana Svenssona“, švédského protějšku českého „pana Nováka“. Pan Svensson je zvídavý chlapík, který se často vydává na cesty, rád ochutnává cizokrajná jídla a zkouší novou techniku. V každé rodině hrají mimořádně velkou roli děti, jež mají neomezenou svobodu a volnost. V anglickém průvodci Rough Guide to Scandinavia se dokonce píše, že nevychované švédské děti, kterým se dovoluje, aby dělaly, co chtějí, jsou nejzápornější zkušeností z celé Skandinávie.
Nejnápadnějším charakteristickým rysem dnešního Švédska je snaha být co nejmodernější. Žádná země na světě nevsadila tolik na nové informační technologie a ani nedošla tak daleko v ženské emancipaci. Kde jinde na světě je v nejvyšších státních a veřejných funkcích tolik žen? Kromě toho to jsou právě švédské podniky, jež mají obrovský vliv na to, jak lidé po celé Evropě bydlí a jak se oblékají.
A zde máme jeden z rozporů v místní mentalitě: i když ve veřejné diskusi se často upozorňuje na negativní dopady globalizace, jsou to právě sami Švédové, kteří přispívají k tomu, že tento způsob života se šíří stále rychleji. Dvěma nejlepšími příklady jsou IKEA a H & M (Hennes & Mauritz). Žádná evropská země se nevyhnula expanzi obchodů IKEA, a proto ve stále více domovech ve Francii, v Nizozemsku i u nás lze vidět knihovnu Billy, pohovku Hagalund či nůž Nyttig. Totéž platí pro řetězec obchodů s oblečením H & M. Tato firma pečlivě naslouchá, do čeho se masy budou chtít oblékat, a potom vyrábí levnou módu pro každého. Právě tento pojem, „pro každého“, se stal švédským heslem. Zdá se to zcela logické – vždyť tato země má dlouhou demokratickou tradici. Dokonce králové a šlechta tu už dávno ztratili většinu svých privilegií.
Je třeba zmínit se také o švédském hudebním průmyslu, který je hned po americkém a britském nejvýznamnějším na světě. Samozřejmě vše začalo se skupinou ABBA, ale i dnes švédské kapely rok co rok zaujímají přední místa v čele světových hitparád. To je však jen špička ledovce. Skupiny, které se proslavily na mezinárodním poli, jsou především ty, co zpívají anglicky. Mezi nejpopulárnější ve Švédsku ale patří muzikanti zpívající švédsky.
Jako v případě všech zemí, existuje i o Švédsku a jeho obyvatelích spousta mýtů a předsudků. Tím nejběžnějším u nás je představa, že ve Švédsku je zakázán alkohol. Kde se tato zkreslená vize vzala, těžko říct, ale v každém případě je falešná. Skutečnost je následující: ve Švédsku smí alkohol v obchodech prodávat pouze stát, což znamená, že existuje síť prodejen alkoholu (jejich švédský název zní Systembolaget), které mají otevřeno každý den kromě neděle, zatímco pro restaurace žádné omezení neplatí.
Dalším oblíbeným mýtem o Švédsku je velká drahota. Tato země je však ze všech severských států nejlevnější. Na hranici mezi Švédskem a Norskem vyrostla jedna z největších bezcelních zón v Evropě. Denně sem přijíždějí tisíce Norů výhodně nakupovat jídlo, oblečení, elektroniku, ale hlavně alkohol.
Pokud se člověk ve Švédsku dobře orientuje a ví, jak využít nabídky dne, pak se může v podstatě všude výborně a levně naobědvat. Všechny restaurace totiž mají v době od 11.30 do 13.30 jídlo, pití, salát a kávu za průměrnou cenu asi 60 švédských korun (tj. asi 200 našich). Velice zvláštním a poměrně neobvyklým místním zvykem je, že po jídle můžete vypít neomezené množství kávy. Díky tomu patří Švédové k národům s největší spotřebou kávy na světě.
A na co by se měl jet cestovatel touto zemí určitě podívat? Podle Švédů samotných jsou nejkrásnější částí jejich domoviny stockholmské chery. Jde o desetitisíce ostrovů a ostrůvků vystupujících z moře kolem hlavního města. Trajekty, které k nim jezdí, odjíždějí přímo z centra. V zimě je zcela jedinečným zážitkem bruslení na dlouhé vzdálenosti. Když moře kolem Stockholmu zamrzne, můžete mezi ostrovy bruslit celé hodiny. Generální tajemník OSN Kofi Annan dokonce nazval stockholmské chery nejzachovalejším tajemstvím na světě.
Dalšími jedinečnými zážitky mohou být například ostrovy Gotland a Öland, holé skály na západním pobřeží nebo „Vysoké pobřeží“ na severovýchodě. Nejkrásnější jsou však rozsáhlé lesy, v nichž třeba celý den nepotkáte jediného člověka, a proto je vždy dobré mít s sebou mapu a kompas. Všudypřítomnými společníky vám zato bezpochyby budou statné hříbky, křemenáče a kozáci, často se utápějící v barevném koberci borůvek či brusinek. Mnozí Švédové si často vyšetří týden dovolené na podzimní lov losů. Lov je pro Švédy vůbec velkou vášní i odpočinkem. Během tohoto období se většinou odstřelí 100 000 kusů těchto zvířat.
Většina švédských malých měst si je podobná jako vejce vejci. V 60. a 70. letech 20. století byla v horlivé touze po modernizaci (která se ale většinou minula cílem) zbourána historická jádra a místo nich tam vyrostla moderní obchodní a společenská střediska. Malá městečka jsou proto trochu nudná. Absolutně největším traumatem obyvatel této země je však tma. V zimních měsících se dny jeví jen jako drobné záblesky světla mezi 9. a 14. hodinou, což samozřejmě mentalitu Švédů silně ovlivňuje. Na severu, v Norrlandu, kde se za nejtemnějších měsíců slunce neukáže vůbec, mohou lidé chodit na „světelnou terapii“ do speciálních místností s umělým osvětlením. To je skutečně drsné a deprimující období roku, a pokud člověk někdy zažil švédskou zimu, tak jistě daleko snáze pochopí tu euforii a bezhlavé holdování alkoholu, jež se rozpoutá na svatojanskou noc při letním slunovratu. Je to poslední vikinská slavnost, která se dodnes dodržuje, a připadá vždy na sobotu po nejkratší noci roku. Velká města se vyprázdní a všichni, kdo mají možnost, se vydají do přírody s jídlem a neuvěřitelným množstvím povzbuzujícího pití. Dodnes se ve Švédsku nejvíce dětí rodí přesně devět měsíců po svatojanské noci.
Alkohol a Seveřané jsou vskutku zvláštní kapitolou. Evropský kontinent je rozdělený ostrou hranicí, procházející severním Německem. Nahoru od ní se alkohol pije velice málo během týdne, ale pití pak vyvrcholí bezmeznou konzumací v pátek a v sobotu. Toto je jednoznačně severské specifikum, které nemá ve zbytku Evropy obdoby. Tam se jistě pije stejně tolik, ne-li víc, avšak spotřeba alkoholu je rovnoměrněji rozložená na všechny dny v týdnu.
Bujará zábava na počátku víkendu by však určitě neměla odstrašit zájemce o návštěvu této krásné severské země, protože její výjimečná příroda nemá téměř nikde obdoby.
Další informace o Švédsku naleznet zde: http://www.sopka.cz
Text CARL RÜSTER