I když se španělská vláda snažila „vrátit do Evropy„ co nejrychleji, trvalo přes 10 let, než byly upraveny zákony a splněny i všechny vstupní podmínky Evropské unie. Ta Španělsko přijala za svého právoplatného člena spolu s Portugalskem v roce 1986. Počet obyvatel států sdružených do EU se rázem rozrostl o 50 milionů lidí.
Španělsko bylo zprvu bráno jako člen hospodářsky slabší, i když s velkým ekonomickým potenciálem. Výraznější hospodářské reformy uvnitř země přišly na řadu hned po reformách politických a administrativních. Vůbec nejdůležitější se týkaly přenesení určitých pravomocí z Madridu do jednotlivých regionů neboli komunit. Oblastní vlády tak mohou přímo ovlivňovat konkrétní projekty v daném regionu, což znamená, že peníze i jiná forma podpory by se již neměly „ztrácet“ kdesi na cestě z Madridu. Ihned po vstupu Španělska se pozornost EU zaměřila především na podporu hospodářsky nejméně rozvinutých oblastí. Jednou z nich byla i Andalusie. Tato nejjižnější a nejlidnatější autonomní oblast se rozkládá na téměř 87 600 km2 a má přes sedm milionů obyvatel. Pobřeží o délce více než 800 km je většinou tvořeno krásnými plážemi, které jsou využívány k rekreačním účelům. Andalusie je tradičně zaměřená především na zemědělství, cestovní ruch a rybolov.
Ještě v 80. letech 20. století připomínalo její někdejší slávu z dob panování Arabů a kosmopolitních přístavů, spojujících celou Evropu s Afrikou a Amerikou, jen několik měst se špatně udržovanými architektonickými skvosty a většinou menšími průmyslovými podniky. Rozdíl mezi městem a venkovem byl značný. Postavení extrémně chudých rybářských vesniček na pobřeží se sice začalo především díky zahraničním investicím do hotelových komplexů zlepšovat již v průběhu 60. let, ale nová výstavba probíhala poměrně chaoticky a značně pomaleji než například na pobřeží Katalánska nebo Valencie. Významný podíl na tom měla i špatná dostupnost oblasti, chyběly kvalitní komunikace a mezinárodní letiště. Na venkově téměř neexistovala infrastruktura. I přes výborné klimatické podmínky (díky mírné zimě a horkému létu je zde sklizeň možná dvakrát do roka) a dlouhé tradici v pěstování subtropického ovoce a zeleniny na většině území chyběly výkonnější zavlažovací systémy a také menší a střední zemědělské podniky…
Úpné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 5/2003
Další informace o Španělsku naleznet zde: http://www.sopka.cz